ROZHOVOR BEZ OTÁZEK
Ve dvanácti letech jsem měla jasno. Stanu se zpěvačkou a budu hodně cestovat. Hlavně západním směrem, za swingem. Uplynulo devět let a já se zpěvačkou stala. Ale na swingující Ameriku jsem si musela počkat ještě celých jedenatřicet let... „Nepřichází v úvahu,“ pravila maminka, když jsem chtěla jít na konzervatoř. Nejprve musím vystudovat něco pořádného. Tím podle ní byla Vyšší hospodářská škola čtyřletá. Nedobrovolně jsem se učila těsnopis, psaní na stroji, účetnictví a socialistické hospodářství. To poslední jsem nikdy nepochopila a nejspíš nejsem sama. Po maturitě jsem udělala zkoušky na JAMU – operní zpěv. Marné byly maminčiny nářky: jediná dcera – a chce být komediant! S tatínkovou podporou jsem na školu nastoupila.
Opera se mi dodnes líbí, ale ke zpívání mě zlákala hudba méně vážná. Po roce a půl jsem ze školy odešla. Ještě předtím jsem se ale seznámila s kontrabasistou Milanem Pilarem. Když jsem ho navštívila v Praze, požádal mě, abych se s ním zastavila v divadle Semafor, kde působil. Tam k mému zděšení povídá – přivedl jsem vám tu zpěvačku z Brna. Přijali mě, maminka opět naříkala: jediná dcera sama ve víru velkoměsta. Pilar to vyřešil tím, že požádal rodiče o moji ruku. Vdávala jsem se v roce 1960 a o dva roky později se nám narodil syn Milan. Přišly první hity, první Zlatý slavík a zlatá medaile ze soutěže jazzového zpěvu v Helsinkách. Pak jsem dostala nabídku od amerického jazzmana Bila Dixona na turné do USA.
Západ byl na dosah. Jenomže: manžel odjel s kapelou S + H kvartet do tehdejšího Západního Německa a nevrátil se. Synovi byly tři měsíce. Nevím, co bych si počala, nebýt rodičů. Bez jejich pomoci bych nemohla dál zpívat. Milanovou emigrací jsem přišla o pas i o polovinu majetku, do nějž soudruzi započítali i rozestavěný družstevní byt, na který mi půjčili rodiče. O Americe jsem mohla zase jen snít.
S Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým jsme odešli ze Semaforu do divadla Rokoko. Tam přišly další hity, druhý Zlatý slavík a taky film Kdyby tisíc klarinetů. Po dvou letech následoval návrat do Semaforu a buffa opera Dobře placená procházka. Roli Vanilky mně Jirkové Šlitr a Suchý napsali „na tělo“. Později přišel další film, tentokrát mi roli napsal Josef Škvorecký a hudbu opět Šlitr se Suchým. Hrál se jen krátce. Po srpnové okupaci byl až do roku 1989 zakázán.
Vedle úspěchů přišly také ústrky a nesmyslné zákazy. Ale paradoxně se pro mě otevřely na dva roky hranice a já zpívala kromě Itálie a Portugalska po celé Evropě. A navíc v Rio de Janeiru. Přišla normalizace, se Západem jsem se znovu musela rozloučit, ale zase jsem poznala místa, kam bych se dnes těžko podívala: Čečensko, Vietnam, Laos… I Kubu, kde jsem zažila obrovský úspěch, což přineslo spoustu závisti a drbů, včetně toho, že jsem milenkou Castra. Mimochodem, teprve vloni jsem se dozvěděla, že nesmrtelný drb „čurací balkonstory“, ve které měli figurovat spolu se mnou také Waldemar Matuška a Karel Gott, vymyslel pracovník Ústředního výboru KSČ Antonín Dvořák! Podruhé jsem se vdávala koncem 60. let. S velkou slávou jsme se brali se zpěvákem Jaromírem Mayerem v Paříži. Po dvou letech jsme se v tichosti rozvedli. V Dejvicích. V roce 1973 se stala obrovská tragédie. Šest výborných muzikantů mé kapely se vracelo z Kuby o dva dny dřív než já. Chlapci, z nichž ani jednomu nebylo ještě třicet let, letěli s Aeroflotem a chybné přistání údajně opilého pilota na ruzyňském letišti nepřežili. Nesmělo se o tom psát, nesmělo se o tom mluvit. Tehdy jsem si poprvé v životě sáhla na dno. Na dlouho mě to poznamenalo.
V 70. letech jsem podepsala Antichartu, za což se hluboce stydím a znovu a znovu se omlouvám. V 80. letech jsem dostala titul Zasloužilá umělkyně, za to se nestydím ani neomlouvám, protože podle mých příznivců i podle mě jsem si uznání zasloužila.
Dokázala jsem opět naplnit Lucernu, potřetí jsem se provdala. Jan Kolomazník je hodný, obětavý manžel, loni jsme oslavili stříbrnou svatbu. Měla jsem zázemí, spoustu práce, kterou miluju, a bylo mi fajn. Bohužel to netrvalo dlouho. Cítila jsem se unavená, myslela jsem si, že je to množstvím zájezdů a koncertů. Bylo to jinak. Doktor řekl manželovi, že mám před sebou tak rok a půl života. Na tuto kapitolu vůbec nechci vzpomínat. Jen podotýkám, že díky mé víře v Pána Boha, díky lékařům i léčitelům a manželovi, který se o mě staral jako matka Tereza, díky touze znovu zpívat a pevné vůli jsem se z toho dostala.
V 90. letech jsem konečně začala jezdit do USA. V New Yorku jsem se seznámila s výborným zpěvákem a skladatelem Jonem Rosenem, nahráli jsme spolu jeho skladbu One Perfect Song, kterou pak režisér František Polák natočil jako klip napůl v Praze, napůl v New Yorku. Jon byl několikrát hostem mých televizních galakoncertů v Hudebním divadle Karlín. Zpívala jsem taky pro krajany v Austrálii a splnila jsem si další sen, navštívila jsem Havaj. Dokonce dvakrát. Zazpívala jsem si na místech, o kterých jsem ani nesnila – v Káhirské opeře a v Rainbow Room v Rockeffeller Center v New Yorku. Předloni jsem po dvaadvaceti letech zavítala do Moskvy. Bylo nabito, po každé písni kytka a velký úspěch. Za posledních šest let jsem měla už přes pětadvacet výstav „fotoobrázků“, kromě českých měst ve Vídni, v Doněcku na Ukrajině a dvakrát v Moskvě. Na výstavě Múza očima múz v Chicagu byla mezi fotografiemi profesionálek i moje fotografie.
Můj život byl a je nabitý. Práce mám díky Bohu dost, dělám celý život to, co mě baví. Do toho jsem najednou měla slavit sedmdesátku. Tu číslici jsem ignorovala. Žádná oslava nebyla. Ale bylo pár nezapomenutelných událostí. Na Open Air festivalu v Trutnově mě korunovali jako Královnu festivalu a mladí zpívali moje staré písničky, měli transparent s nápisem Eva sem patří. A nejen to – z rukou prezidenta republiky jsem 28. října 2009 převzala medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury. A představte si, na Karlštejně v pořadu Královny popu jsem dostala z rukou Jiřího Suchého certifikát NASA – 9. srpna 2009 v den mých kulatin dostala jedna z hvězd v souhvězdí Lyra jméno Pilarka.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, Eva Pilarová chystá turné k 50 letům na scéně, které začne 25. 3. v Liberci. Více na www.evapilarova.cz.
