Těch několik tónů oblétává republiku. Když básník Josef Kainar zvonil ve čtyři hodiny ráno u dnes legendárního kapelníka Gustava Broma, aby mu s kytarou v ruce přehrál svůj nový nápad, netušil, že jeho píseň Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem se stane hitem moravské metropole.
Od chvíle, kdy jen nesmírná trpělivost rodiny Gustava Broma zabránila tomu, aby básník skončil na ulici, uplynulo minimálně padesát let. Přesné datum, kdy vznikla, už nikdo neurčí - jisté je, že její první záznam pochází právě z roku 1955, takže padesátiny si může hrdě připomenout až nyní. „Asi není typičtější brněnské písničky,“ přiznává Max Wittmann, jeden z největších znalců hudby vzniklé v polovině minulého století pod Špilberkem.
„Patří v Brně bezpochyby k nejhranějším skladbám,“ potvrzuje také šéfredaktor brněnského studia Českého rozhlasu Jaromír Ostrý. Pobrukují si ji nejen generace obyvatel, ale denně ji slyší desetitisíce lidí. Zní totiž s příjezdem každého vlaku na brněnské hlavní nádraží.
„Když ji v polovině devadesátých let jako znělku chtěli zařadit, žádali svolení po Gustavu Bromovi. Netušili totiž, že nejen text, ale i hudbu vytvořil Kainar,“ vzpomíná Witttmann. Osud chtěl, že Brom, pro něhož byla určena, ji hrál jen v kavárnách - pod prvním zvukovým pásem je podepsán Milan Směták s Brněnským estrádním rozhlasovým orchestrem.
Od té doby vznikla i bezmála desítka jejích dalších verzí, ale Brom ji oficiálně nikdy nenahrál. Jediným konkurentem Kainarova díla jako nejznámější písně o metropoli pod Špilberkem je pravděpodobně slavná píseň Brno je zlatá loď od Ivana Mládka. Ta je ale výrazně mladší a vlaky nebude vítat možná ani na novém odsunutém brněnském nádraží. „Konečně, sedmikráskové hvězdy už patří k brněnské historii,“ směje se historička Milena Flodrová.
Od chvíle, kdy jen nesmírná trpělivost rodiny Gustava Broma zabránila tomu, aby básník skončil na ulici, uplynulo minimálně padesát let. Přesné datum, kdy vznikla, už nikdo neurčí - jisté je, že její první záznam pochází právě z roku 1955, takže padesátiny si může hrdě připomenout až nyní. „Asi není typičtější brněnské písničky,“ přiznává Max Wittmann, jeden z největších znalců hudby vzniklé v polovině minulého století pod Špilberkem.
„Patří v Brně bezpochyby k nejhranějším skladbám,“ potvrzuje také šéfredaktor brněnského studia Českého rozhlasu Jaromír Ostrý. Pobrukují si ji nejen generace obyvatel, ale denně ji slyší desetitisíce lidí. Zní totiž s příjezdem každého vlaku na brněnské hlavní nádraží.
„Když ji v polovině devadesátých let jako znělku chtěli zařadit, žádali svolení po Gustavu Bromovi. Netušili totiž, že nejen text, ale i hudbu vytvořil Kainar,“ vzpomíná Witttmann. Osud chtěl, že Brom, pro něhož byla určena, ji hrál jen v kavárnách - pod prvním zvukovým pásem je podepsán Milan Směták s Brněnským estrádním rozhlasovým orchestrem.
Od té doby vznikla i bezmála desítka jejích dalších verzí, ale Brom ji oficiálně nikdy nenahrál. Jediným konkurentem Kainarova díla jako nejznámější písně o metropoli pod Špilberkem je pravděpodobně slavná píseň Brno je zlatá loď od Ivana Mládka. Ta je ale výrazně mladší a vlaky nebude vítat možná ani na novém odsunutém brněnském nádraží. „Konečně, sedmikráskové hvězdy už patří k brněnské historii,“ směje se historička Milena Flodrová.
