Když jeho zubní lékař před několika lety ukončil smlouvy se zdravotními pojišťovnami, Aleš svou situaci hrubě podcenil. Na to, aby u něj zůstal a platil veškerou péči přímo z vlastní kapsy, neměl dostatek prostředků. Přesto s hledáním nového praktického stomatologa nespěchal. To se mu teď vymstilo.
Když ho před třemi týdny začal pobolívat zub, vzal si léky na bolest a začal obcházet zubní lékaře v blízkosti svého bydliště. I když jich během čtrnácti dnů zkontaktoval zhruba pět, neuspěl. Nikdo jej do své péče vzít nechtěl. Po dvou týdnech ale začal být jeho problém urgentní. Snahu najít lékaře zintenzivnil. „Byl jsem na pohotovosti, kde mi sice váček ošetřili, ale s tím, že si mám do dvou dnů najít lékaře, který mi vyndá drén a převezme péči,“ popisuje Aleš.
Ani po dvou dnech telefonování po širším okolí nebyl Aleš úspěšný. „Kdo má volnou kapacitu, ten nemá smlouvu s pojišťovnou. Chtějí 1500 korun za vstupní prohlídku a za každé další ošetření bych dal minimálně 1000 korun. To si nemůžu dovolit,“ stýská si Aleš.
Za dva dny, když už bolest nešla vydržet, přesvědčil jednoho zubního lékaře, aby jej ošetřil jako neregistrovaného pacienta. Zaplatil u něj jen 90 korun regulační poplatek. Do své kartotéky si ale Aleše nevzal a problém s váčkem tak byl pořád nedoléčený. Telefonování po pražských zubařích jen tak nazdařbůh k ničemu nevedlo, všude Aleše odmítali vzít jako nového pacienta do péče s tím, že mají zcela zaplněnou kapacitu.
„Po marném hledání jsem poprosil o pomoc svoji zdravotní pojišťovnu, aby mi zajistila doktora. Poslali mi seznam, ze kterého jsem obvolal přinejmenším šest zubních lékařů, ale nikde mě nevzali,“ pokračuje Aleš.
Nakonec sehnal zubaře přes známé.
