12. listopadu 2005 7:37 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Šel jsem k soudu smířen se smrtí

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Oto Mádr | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oto Mádr | foto: Ivan Pinkava pro Nadaci LanghansReprofoto

PRAHA Pokud jsou mezi dnešními voliči komunistů mladí lidé, pak to chápu jako formu vzdoru. Jako možnost, jak jít proti proudu. Hlásají tím vlastně svobodu svých názorů. Nebojím se. Brzo zjistí, že u komunistů svoboda není, říká s mírným chápajícím úsměvem kněz Oto Mádr (89).

V roce 1952 byl odsouzen za velezradu a špionáž na doživotí. Ve vězení strávil 15 let.

„Vězení byl kus mého života. Pro křesťana je všechno dar Boží. Stále spolupracuji se svým stvořitelem, pokud se chovám optimálně, pokud nic nevzdám. Byl jsem dlouho na samotce, ale nikdy jsem tam nebyl sám. Dá se říct, že na samotce jsem byl Bohu nejblíž,“ říká kněz.

Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1990. Získal čestný doktorát Teologické fakulty v Bonnu. Václav Havel mu udělil Řád T. G. Masaryka. Dodnes rediguje Teologické texty, které začal vydávat už v roce 1979.

Žádná nuda. Krásný život
Oto Mádr odjel po válce na státní stipendium studovat do Říma. Po roce se vrátil. „A všude už bylo rudo. Nenaskočil jsem už na fakultu, ale rovnou do katolického podzemí. Podzemní církev byla současně protestem proti nacismu i proti komunismu. Dvě různé barvy, obě nepřátelské a obě špatné, protože byly nepřátelské ke svobodě a duchovnímu rozvoji. Bylo krásné, kolik mladých lidí se v podzemí scházelo, aby se vzdělávali, aby se spolu modlili.

Považovali jsme za úkol nenápadně ,svítit‘. Máme Boha a církev a dva tisíce roků povinnost rozdávat světlo. To byl program, za který se dá vsadit krk do oprátky, vzpomíná duchovní.“

Akce K - proti církvi
KSČ chtěla od počátku přeměnit církev v poslušný nástroj moci. Prohlášení loajality po ní ale požadovala neúspěšně. Státní aparát zasahoval proti katolickým školám, spolkům a tisku. Po roce 1949 začali komunisté likvidovat kláštery v tzv. Akci K. Do centralizačních klášterů převezli 2376 mnichů. Poté začala likvidace 720 ženských klášterů a internace 10 tisíc řeholnic. Akci předcházely procesy s představiteli řádů. StB pronásledovala i křesťanskou mládež a omezovala církevní vzdělání.

Daniel Růžička

V roce 1951 pozatýkala StB kroužky mladých křesťanů. Soudili je ve veřejném monstrprocesu.

„Můj proces byla komedie, která měla 1500 diváků. Bylo jasné, že nejde o to, zachránit si krk před oprátkou, ale nedat se jim do služby. Šel jsem tam s vědomím, že mohu být odsouzen k smrti. Byl jsem připravený. V dějinách církve jsou takoví lidé nazývání mučedníky. Lidé, kteří nezradili, nestali se hmotou, ale zůstali lidmi, kteří vsadili na něco velkého a ručí za to životem i smrtí.“ Oto Mádr dostal doživotí.

Poděkoval za to Pánu Bohu a otevřela se před ním prý další část života. Stejně krásná, jako ty ostatní. „I v kriminále se dalo duchovně žít. Žádná nuda. Přes kriminály se připravovala budoucnost, ve vězeních byla zdravá část národa, na politické vězně byl spoleh, hodnotí svůj pobyt v kriminále.“ „Taky jsem se bál, jsem jenom člověk. Ale i člověk si může vypěstovat silnou duchovní bázi. Přijdou, zbijou mě, zavřou... a on si předem odpoví: ,No a co?! Nebudu první ani poslední.‘ Množství bratří a sester zemřelo za Boží pravdu a lásku. Když člověk vyrůstá ve víře z dítěte v dospělého, Bůh se zeptá: ,Kolik jsi ochoten zaplatit?‘ Když mám co bránit, co prosazovat, když mohu dávat, pak vím, že Bůh je se mnou spokojen, proč bych tedy já nebyl spokojen?“

Poradce kardinála Tomáška
Z vězení Oto Mádra pustili v roce 1966, po patnácti letech, jednom měsíci a třech dnech.

„Oblékl jsem si civilní šat, prošel jsem kolem nevrlého zástupce velitele a vyšel jsem z valdické věznice. Vydal jsem se nádhernou lipovou alejí do Jičína.“

V té době začínaly tát sněhy. A přišlo „jaro“.

„Vyhrnuli jsme si rukávy a dali se do práce. Rozjížděli jsme znovu teologickou fakultu. Dva semestry jsem učil, než mě zase vyhodili. Kde kdo užíval svobody. A ti mladší ji aspoň stihli ochutnat. Ale nakonec to byla jen další příprava na dvacetileté ponoření do temna. Přesto podzemní církev žila stále intenzivněji.“ V té době také působil jako poradce kardinála Tomáška. Jako jeden z mála politických vězňů 50. let později sympatizoval s Chartou 77.

„Jak by ne. To byla důležitá platforma protestu. Chartisté byli slušní lidé. Co těm ostatním vadí? Že tam byli komunisté?

My katolíci, respektive křesťané, máme cit pro konvertity, pro lidi, kteří našli pravou cestu až později. A znamenalo to pro ně všelijaká nepohodlí.“

„Máme Boha a církev a dva tisíce roků povinnost rozdávat světlo. To byl program, za který se dá vsadit krk do oprátky.“

„Když mám co bránit, co prosazovat, když mohu dávat, pak vím, že Bůh je se mnou spokojen, proč bych tedy já nebyl spokojen?“

Lenka Nejezchlebová
  • 3Diskuse

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?
Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají i vyprávějí. Jejich motorický vývoj jde stále kupředu a je na rodičích, aby se na něm aktivně podíleli.