Režisér Čang I-mou sice směl sbírat ceny v Cannes, ale doma se jeho filmy dostávaly k divákům obtížně. Politická moc z nich totiž často vycházela špatně. To se změnilo až historickým filmem Hrdina z roku 2002. Z něj politická moc v osobě brutálního sjednotitele Číny vychází dobře - blaho jednotlivce v něm ustupuje jednotě a moci státu, případně „všeho, co je pod oblohou“. To se vládnoucí straně líbilo.
Čang I-mou je tím pravým člověkem k režírování zahajovacího ceremoniálu olympijských her. Byla to vizuálně originální a odvážná oslava Číny. Olympijské klání pro ni bylo naprosto nepodstatné. A to je esence pekingské olympiády - dokonalého představení o triumfu Číny. Tak jako velký malíř umí vést oči diváka, tak i čínští pořadatelé nám ukazují, na co se máme dívat a na co ne. Máme obdivovat avantgardní stadiony, a nevědět o lidech, kteří byli kvůli nim bez cavyků vystěhováni. Jasné elektrické barvy Čangova představení máme považovat za skutečnější než pekingský smog (pardon, mlhu, jak se teď oficiálně říká). Rozhodující mají být dojmy olympijských turistů, a ne cizinců, kteří žijí v Číně déle (ty režim lifroval pryč). Tak má svět vidět Čínu - a hlavně Číňané mají vidět, že svět tak vidí Čínu.
Tomu se dalo plně do služeb duo komentátorů Drbohlav-Dusík, kteří diváky České televize spektáklem provázeli. S uznáním předčítali scénář dodaný pořadateli, oslněni kvantem symbolů a tradic. Jeho ideologické akcenty reprodukovali tak souhlasně, jak jen si to hostitelé mohli přát. „Kéž by tomu naslouchalo více lidí,“ přizvukoval například jeden z nich konfuciánské poučce na téma, že všichni lidé jsou bratři. Číňané narazili vůbec u veřejnoprávních komentátorů na úrodnou antidemokratickou půdu: Nepál podle nich nedávno vyměnil království za „modernější“ způsob vlády -rozuměj maoismus. Když stadionem defilovala výprava kterési země, jejíž parlament má pouze 17 poslanců, povzdechl si komentátor, že jim závidí. My si však musíme povzdechnout, že víc členů nemá jen náš parlament, ale i výprava ČT do Pekingu. Platíme to k její slávě my, anebo přímo čínské politbyro?
Čtěte Téma na str. 8 a 9
