Já to jméno vnímám problematicky,“ řekl senátor Tomáš Julínek o Anně Šabatové, kterou sociální demokraté navrhují do funkce veřejného ochránce práv. „Když to vezmu věcně, ne politicky, tak jsem řešil několik věcí v době, kdy v kanceláři ombudsmana působila. A její práce a vystupování mě nepřesvědčily. Je pro mě taky představitelkou doby minulé. I když to byla disidentka. Pro mě jsou to lidi, kteří tady založili komunismus.“ Tak Anna Šabatová tady pro někoho zakládala komunismus? Pohoršilo mě to. Kvůli disidentům obecně, a kvůli paní Šabatové zejména. Jen letmo připomenu blábolivost, která je projevům politiků vlastní - co to, prosím vás, znamená „vnímat jméno problematicky“? Takový obrat by měla vyškrtnout učitelka češtiny ze slohu žáka páté obecné. Kdo je „představitel doby minulé“? V doslovném smyslu nejspíš každý, kdo ji jako dospělý zažil - představitelem doby minulé je zrovna tak Milouš Jakeš jako Václav Klaus či Václav Havel. Každý z nich reprezentuje nějaký postoj a jemu odpovídající postavení v minulém režimu. Pan Julínek však obrat „představitel doby minulé“ spojuje s „lidmi, kteří tady založili komunismus“, má tedy zjevně na mysli počátky „doby minulé“. Že tady paní Šabatová nemohla „zakládat komunismus“, je jasné, nebyla tehdy ani na světě.
Nejde ale o řečnický výkon, ty bývají různé. Proč však měl senátor Julínek potřebu paní Šabatovou nějak znectít? Anna Šabatová přece byla šest let zástupkyní ombudsmana a měla lví podíl na vybudování celého ombudsmanského úřadu, nepochybně se ve funkci osvědčila. Proč ji tedy senátor napadá? Protože ji do funkce ombudsmana kandidovala ČSSD? Připadá mi to jako nejsnazší vysvětlení - a ráda bych k tomu řekla své. Předesílám, že jsem ČSSD nikdy nevolila, a dokud z ní nebude strana, jaké by mohl stát v čele Jiří Loewy, také nikdy volit nebudu. Nemohu ale přehlížet, že té dnešní, mně nesympatické sociální demokracii dalo v nedávných volbách hlas nejvíc voličů. Není to tedy strana zanedbatelná, její stoupenci platí daně stejně jako všichni ostatní, a její představitelé tedy mají právo mluvit do toho, kdo bude ve státě zastávat jakou funkci. Buď dodržujeme demokratická pravidla, nebo ne. A pokud je dodržujeme, musíme prostě přihlížet k rozhodnutí voličů.
Pan Julínek zajisté může říkat, co mu slina na jazyk přinese. Může být hulvát, může lhát, může vyjevovat, jak scestně myslí - chrání ho přece imunita. Jen už by se s ním pak slušní lidé neměli bavit, ti se styku s hulváty, lháři a pošetilci obvykle vyhýbají. Aspoň pokud mohou. Ve veřejné funkci to bohužel někdy není možné, člověk prostě musí jednat s lidmi, které mu volitelé vyberou jako partnery. Je mi některých senátorů docela líto, že musejí s některými svými kolegy jednat. Ale hlavně si myslím, že Anna Šabatová má pro funkci ombudsmana prokazatelně nejlepší předpoklady, jaké může kandidát mít. Bez ohledu na to, kdo ji navrhl. Ombudsman by měl stát nad momentálními politickými náklonnostmi, měl by být nestranný jako zákon.
