Změna k lepšímu závisí víc na zákonech než na penězích. Prospěla by zodpovědnost politiků
Při dnešním stavu vědy a techniky by jistě nebylo obtížné vymyslet a vyrobit nějaký skandálometr, cejchovaný podle principu Richterovy stupnice, podle níž se měří síla zemětřesení. Bez přesného měřiče můžeme jen odhadovat, že nedávné skandály kolem týrání dětí dosáhly větší intenzity než skandál kolem poměrů v Léčebně dlouhodobě nemocných v Chitussiho ulici v Praze. Míra rozčilení je tím větší, čím méně se předmět rozčilení osobně rozčileného týká. Nesnadno se rozhořčovat nad způsobem, s jakým se zachází s nemohoucími seniory. Někdo by se mohl zeptat, zdali i v našem okolí není nějaký nemohoucí senior a co jsme udělali pro zlepšení jeho osudu.
Stárnoucí společnost Jiřina Šiklová poukázala na jeden pozitivní aspekt stárnoucí společnosti. S prodlužováním věku a poklesem porodnosti bude se měnit sociální postavení seniorů. Jednadvacáté století postupně zapomene na doposud přežívající model, kdy senior sám sebe omezoval ve prospěch svých potomků. Důchodci velmi často ze svého nuzného příjmu přilepšují svým velmi dospělým a dobře vydělávajícím dětem. Senioři své peníze hned tak neutratí. Zatím. Vize veselých stařečků a stařenek je příjemná, a hlavně – v zemích, na něž hledíme jako na vyspělé, už to dávno není utopie.
Nicméně realisticky uváženo, nikdy nebudou všichni stařečkové a všechny stařenky aktivní a veselí. Ochabnutí fyzické i duševní, samota a nemoci ke stáří budou patřit vždycky a právě tak vždycky bude zapotřebí péče o staré a nemohoucí. Společnost se vždycky snažila tak či onak o staré a nemohoucí pečovat – a patří k povaze věci samé, že ta péče byla vždycky nedostatečná. Při ministerstvu práce a sociálních věcí existuje Rada vlády pro seniory a stárnutí populace.
V lednu letošního roku vláda schválila Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, který vznikl za součinnosti s touto radou. Zesměšnit tento dokument je asi tak nesnadné jako odhalit nepravosti a šikanu v léčebně dlouhodobě nemocných. Je to sáhodlouhý elaborát obsahující pravdy typu „lepší zdraví a delší život jsou významné hodnoty samy o sobě“. Nicméně i v této hlušině lze vydolovat něco, co dává smysl.
V šesté kapitole se píše: „Jednou z největších výzev v oblasti dlouhodobé péče je integrace zdravotních a sociálních služeb. Několik různých poskytovatelů a zdrojů financování ztěžuje zajištění kontinuity a komplexnosti péče.“ Podrobnější zkoumání problému totiž vede ke zjištění, že by péče o staré lidi v léčebnách dlouhodobě nemocných a samozřejmě i jinde mohla být mnohem lepší, kdyby se podařilo doladit legislativu.
Náměstek ministra práce a sociálních věcí Marián Hošek v podstatě opakuje to, co je v citovaném materiálu psáno, když vidí problém v tom, že se neprolíná zdravotní a sociální péče. Prvním krůčkem k nápravě je, že zákon o sociálních službách umožnil hradit v sociálních ústavech i zdravotní péči. To vše souvisí se zdravotnickou reformou. Reformní zákon o zdravotních službách například umožní návštěvu specialistů u seniorů ošetřovaných v rodinách. Laik užasne, že to až dosud nebylo možné. Mezi oblastí zdravotních a sociálních služeb je u nás pořád ještě propast. Mají pojišťovny proplácet zdravotnické služby v sociálních zařízeních? V jakém rozsahu a jak? Toto jsou otázky technické a zároveň politické.
Současná rada pro seniory převzala agendu nastartovanou za předchozí vlády. Je to chvályhodná kontinuita, která ale nesvědčí ani tolik o dobré vůli jako o ospalé nekonfliktnosti její činnosti. Přestože v jejích dokumentech najdeme zrnka pravdy a jiskřičky nápadu, chybí v nich tah na bránu, který by vedl k dohlednému výsledku. Vtomto směru udělal jeden novinový skandál pro seniory víc práce než tucet zasedání rady.
Eventuální změny souvisejí s Julínkovými reformami a v tom je za dnešní situace hlavní problém. Tyto reformy jsou ministerstvem neschopně prezentované veřejnosti, takže se je opozici podařilo zvulgarizovat do karikatury a vyvolat proti nim odpor. Přitom obsahují principy, které by při troše dobré vůle mohly výrazně přispět k řešení – mimo jiné i ke zlepšení stavu léčeben dlouhodobě nemocných. Jenže to by česká politika musela být skutečnou službou veřejnosti. Místo toho je pouhým ringem zápasu o moc a prebendy. Seniorům nepomůže nasypání více peněz do léčeben. Pomůže jim věcný přístup k reformám a legislativním změnám. Kéž by se pod vlivem skandálu z Chitussiho ulice rozdovádění kohouti proměnili v odpovědné politiky.
Julínkovy reformy obsahují principy, které by mohly přispět k řešení – mimo jiné i ke zlepšení stavu LDN. Jenže to by česká politika musela být službou veřejnosti.
O autorovi| Ondřej Neff, e-mail: ondrejneff@gmail.com novinář a spisovatel
