Bílá kniha je koláž konkrétních reakcí v tisku (hlavně z LN či Týdne). Básník k nim hledá „klíč“: „jedni vnímají život a svět/ jen v působení přirozených zákonů// druzí v působení přirozených zákonů/ prostoupených nadpřirozenými zákony.“
V Katarzi píše: „Škoda, že na cestě mířící vzhůru nepotkáváme Milana Kunderu. Čím to je? Umí myslet a plout po hladině moře. Existuje však hloubka, do níž nesestupuje. Existuje vzhůru, kam nemíří.“ Katarze se postupně odpoutává od „povrchového“ tématu. Její jádro tvoří tři přátelské dopisy mezi básníkem a Kunderovým přítelem Milanem Uhdem. Karel Vysloužil tu formuluje svůj záměr: „sestavím něco, co pozvedne případ i Milana Kunderu“. Na případ nepohlíží jako na soud, po němž následuje trest, vidí v něm antické drama, které umožňuje obecnou očistu, katarzi. Očistný charakter má i citovaný Uhdeho dopis.
Závěrečné Odpuštění začíná odjinud – od odpovědi Ivana Klímy na otázku LN, proč nepodepsal Chartu 77. Básník nad jeho odpovědí uvažuje: „Jsou jednotlivé činy tragické povahy. Od té doby člověka tíží a nesou dlouhodobou bezradnost, ale i možnost nápravy. Čin má podobu slabosti člověka a dané situace – a ani po letech se nenachází hrdina, který by řekl, že by jednal jinak. Pohled do minulosti nehledá hrdinu, hledá odpuštění.“ Trilogii autor uzavřel básní ženě, která na něj čekala, když byl vězněn. Jak to souvisí s Milanem Kunderou? Karel Vysloužil konfrontuje veřejnou kauzu s prožitým příběhem. Nevysvětluje, vyznává se a zvažuje. Pamětihodné přitom je, že na misky vah neklade svou životní křivdu, ale životní lásku.
***
MINIRECENZE
Bílá kniha – Katarze – Odpuštění (mini-trilogie)
Karel Vysloužil Vydalo nakladatelství Ludmila Velcerová, Lípa, Vizovice 2008 a 2009. 16, 12 a 8 stran.
