Úterý 30. dubna 2024, svátek má Blahoslav
130 let

Lidovky.cz

Česko

Jakpak se jmenuješ, ptal se jí Masaryk. Holčička ze známky dodnes žije v USA

Slavnou fotografii pořídil v červnu 1928 prezidentův fotograf Jano Šrámek. Masaryk tehdy cestovala po Horácku. Snímek vznikl při přivítání prezidenta ve Žďáře nad Sázavou. Tříletou dívenkou v Masarykově náručí je Eva Neugebauerová, později Haňková. foto: Archiv Regionálního muzea Žďár nad Sázavou

Ten snímek se stal symbolem první republiky. Fotograf jej pořídil, když se prezident Tomáš Garrigue Masaryk na cestě po Horácku zastavil v neděli 17. června 1928 ve Žďáře na Moravě. V dnešním Žďáře nad Sázavou vzal do náručí tříletou Evičku. Příběh dívenky z poštovní známky přináší další díl seriálu Slavné fotografie.
  1:09

Mladá republika v roce 1928 slavila desáté výročí, čemuž odpovídala i atmosféra. Všude byli sokolové, legionáři a školní mládež, prezidenta vítaly davy, slavnostní fanfáry a slavobrány.

Slavné fotografie

V programu při podobných cestách nechyběly ani děti. O Masarykovi se vědělo, že je má rád. Tříletou Evičku Neugebauerovou s kytičkou v ruce a oblečenou do slavnostního kroje vzal prezident do náručí.

Tento okamžik zvěčnil prezidentův dvorní fotograf Jano Šrámek a otiskly jej mnohé noviny a časopisy. Ještě slavnějším se tento snímek stal o deset let později, když se stal motivem poštovní známky.

Drobná dívenka, dcera majitele parní pily Richarda Neugebauera, se tak rázem stala „děvčátkem ze známky“, což jí do jisté míry změnilo život. Tři roky po válce se provdala za Ladislava Haňku, s nímž utekla z komunistického Československa do Spojených států. Osmadevadesátiletá paní dnes žije v Kalamazoo ve státě Michigan.

Jak se jmenuješ? ptal se prezident dívenky

Na žďárském náměstí pozdravila prezidenta jménem místních nejmenších obyvatel Vlasta Fňukalová s celým sborem dětí. „Nejmenší z nich, tříletou Evičku Neugebauerovou, vzal pan prezident přitom do náručí a zeptal se: ,Jak se jmenuješ? Pojedeš se mnou?‘ Ale milá Evička vrtí hlavou, že ne. Od maminky se jí nechce,“ psaly v červnu 1928 Horácké listy.

Mnohem zajímavější je ale popis děje od samotné aktérky. „Byly jsme s maminkou obě oblečeny do kroje. Na žďárském náměstí byla spousta lidí a mnoho hluku. Ta dobrá nálada celého shromáždění pravděpodobně ulpěla na tom obrázku, který byl ten den pořízen,“ popisovala před časem Eva Haňková v rozhovoru pro MF DNES.

Na pódium vedle radnice se dostala i díky řídícímu školy ze sousední obce Zámek Žďár, který promluvil s maminkou.

„Pak se mne oba ptali, zda bych šla na tribunu a dala kytičku tomu starému pánovi. Jak jsem tam došla po schodech, ani nevím. Dále si vzpomínám už jen, že jsem byla v jeho náručí. Ptal se mne, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se mu ji ukázat, ale v tom davu jsem ji neviděla. Viděla jsem ale fotografa na vyvýšeném pódiu, jak se díval do velké kamery s varhánky,“ vyprávěla Eva Haňková.

Jméno fotografa bylo dlouho neznámé

Oním fotografem byl Jano Šrámek (žil v letech 1886 - 1957), akademický malíř a ilustrátor, který však mezi roky 1919 a 1931 působil jako Masarykův fotograf. Bývá označovaný za zakladatele prezidentského fotografického archivu.

Historik a bývalý poslanec Karel Černý v roce 2000 ve své brožurce Kdo je děvčátko ze známky? citoval historika umění Antonína Matějčka. „Fotografickému důvtipu přispěla i šťastná náhoda a prosté skutečnosti dodaly atmosféru a světlo náladu slavnostní a intimní zároveň,“ uvedl kunsthistorik.

Jméno fotografa však ještě poměrně nedávno nebylo v souvislosti s tímto snímkem uváděno, případně byl Jano Šrámek zmíněn jako jeden z možných autorů.

To se změnilo zřejmě díky tomu, když v hradním fotoarchivu, čítajícím kolem osmi tisíc Šrámkových fotografií, udělali pořádek pracovníci Národního muzea, jež snímky uchovává. Pozice fotografa souvisela se vznikem prezidia ministerské rady, pod níž patřil i tiskový odbor.

„Ten měl zajišťovat nezbytný kontakt mezi státem, sdělovacími prostředky a veřejností. Fotografie T. G. Masaryka pořízené při jeho státních, ale i soukromých aktivitách pak odbor poskytoval pro další žurnalistické a tiskové využití,“ zmiňuje Národní muzeum na portálu Muzeum 3000.

Kyjovský kroj na Horácku

Ale zpátky od fotografa k Evičce. Vždy se uvádělo, že byla oblečená v kyjovském kroji, i když Horácko mělo své kroje. „Z Kyjova nikdo z rodiny nebyl, ale kyjovský kroj byl v rodině populární prostě proto, že se všem líbil,“ vzpomínala Eva Haňková. Její otec měl kořeny v Litomyšli, matka vyrůstala poblíž Prahy, do Žďáru se přistěhovali až v roce 1927.

Eva Haňková dodnes opatruje maminčin kroj, jejž po emigraci využívali při různých krajanských akcích. „Můj dětský kroj se zachoval, a pokud vím, má jej nyní moje sestřenice, která žije v Německu. Byla docela malá, když její rodiče odešli z Československa a vzali ji s sebou,“ vysvětlovala před lety.

Známku vycházející ze známé fotky vydala pošta v březnu 1938. A Eva Neugebauerová, tehdy už studentka pardubického gymnázia, byla rázem středem pozornosti.

„Byla jsem celkem zvyklá na to, že jsem tento obrázek ledaskde viděla a že se často někdo přede mnou zmínil, že v prezidentově náručí jsem já. V roce 1938, když 7. března známka vyšla, se to však na mne sesypalo,“ líčila Haňková.

O podpis žádaly stovky sběratelů

„Každý den jsem dostala spousty dopisů do školy a mnoho pisatelů žádalo o můj podpis. Často jsem si s tím ani nevěděla rady. Spolužáci si na mne ukazovali, i reportéři přišli do školy. Známky se prodávaly, zájem o mne polevil až někdy během letních prázdnin. Dopisy jsem dostávala i z ciziny - z Německa, Ameriky i Austrálie.“

Na stejném snímku je však i další výrazná dívka. O její identitě a osudu ještě nedávno neměli žďárští historici tušení. MF DNES před třemi roky zjistila, že ono usměvavé děvče s pronikavýma očima, v bílých šatičkách a mašlí ve vlasech, s kyticí pro vzácného hosta, je Ludmila Doležalová, provdaná Kalasová.

Slavné fotografie

Autor: