Země se před druhým kolem voleb prezidenta vrací do situace v době oranžové revoluce
Mottem letošního volebního klání na Ukrajině se stalo heslo „Chceme změny!“. Opakovali je všichni hlavní prezidentští kandidáti, hlásily se k němu masy voličů, víceméně je sdílel i okolní svět. A změny skutečně přišly. O tom, nakolik budou k lepšímu, ale nerozhodne ani tak výsledek druhého kola voleb jako připravenost klíčových politiků poučit se z dosavadních chyb. Zatím bohužel vše směřuje spíše k tomu, že základní změna spočívá v návratu do situace, v níž se Ukrajina nacházela před pěti lety.
Hlasování Ukrajinců potvrdilo krach politiky „oranžové revoluce“, která i díky masivní podpoře Evropské unie přivedla k moci nynějšího prezidenta Viktora Juščenka. Letos se mu podařilo získat jen necelou desetinu hlasů, které nabral v euforii koncem roku 2004. Naopak tehdejší poražený a Západem zatracovaný Viktor Janukovyč se hřeje na výsluní popularity se značným náskokem před někdejší „oranžovou“ političkou Julií Tymošenkovou. A na třetím příčce se umístil někdejší šéf Janukovyčovy volební kampaně, politický větroplach Serhij Tihipko.
Ambivalentní postoj unie Odhlédneme-li od povýtce stejných person, nejde naštěstí o naprosté déja vu. Změna politického étosu, o niž se zasadil především Juščenko, přiměla ke změně chování i jeho odpůrce. Janukovyč se částečně „civilizoval“ a zmírnil své politické akcenty. Nejspíš pochopil, že pro něj není výhodné, pokud by sázel jen na podporu ruskojazyčných regionů na východě Ukrajiny. Nyní pečlivě dbá, aby se prezentoval coby sjednotitel země, která podle výroku jednoho ukrajinského politologa připomíná prostěradlo rozedrané na cáry. Janukovyč tak upozadil svůj požadavek, aby byl ruštině přiznán status druhého oficiálního jazyka, a nově ujišťuje o připravenosti posilovat integrační spolupráci s Evropskou unií. Rozhodující mocnosti EU již daly najevo, že ho berou na milost a vůči prezidentské kampani na Ukrajině zaujaly zvýrazněně ambivalentní postoj.
Zcela beznadějné ovšem nejsou ani vyhlídky bojovné Tymošenkové. Desetiprocentní volební náskok Janukovyče ji sice nemile zaskočil, ke slovu nicméně může ještě přijít její schopnost rozněcovat vášně a mobilizovat voliče, která jí vynesla přezdívku „Stalin v sukních“ či „jaderný reaktor v běloskvoucích šatech“. Ruský opoziční politik Boris Němcov trefně glosoval její modus operandi slovy: „Bude se pokoušet všechny postavit do šiku a vést je ve vyrovnaných řadách.“ Právě to ale s sebou nese rizika. V podtextu touhy voličů po změně se totiž skrývá únava z ostré politické konfrontace a lavírování na pokraji občanské války. Těmto náladám více vychází vstříc Janukovyč, který včera ujistil, že „hlasy voličů hlasujících pro jiné kandidáty budou zohledněny při přípravě našeho programu“.
Nutnost kompromisů diktuje i to, že Ukrajina balancuje na hraně státního finančního krachu. Tíživost situace si podle všeho uvědomuje i Juščenko. Fámy o tom, že s Janukovyčem uzavřel tajnou dohodu, sice podle všeho byly dezinformační kampaní Tymošenkové, mají ale i reálný základ. Prezident cílil ostří své kampaně téměř výhradně na bývalou spojenkyni, za což si od Janukovyčových potentátů vysloužil jen chválu. Zástupce šéfa prezidentského sekretariátu Maryna Stavnijčuková se v tomto duchu vyjádřila i včera. „Tato porážka (Juščenka) dá možnost těm, kteří hledí na různé strany, ale kráčejí stejným směrem, aby se konsolidovali,“ prohlásila, aniž ovšem upřesnila, zda stejným směrem kráčí Janukovyč, nebo Tymošenková.
Vše nasvědčuje tomu, že největší dividendy z nové politické konstelace budou mít opět ukrajinští oligarchové, kteří stojí za Janukovyčem. Právě představitelé těžkého průmyslu a těžařů si udrželi obrovský vliv na politiku země, což je ostatně i jedna z největších proher prezidenta Juščenka, který národu sliboval oddělení zájmů klanů a státu. A mnout si ruce může i ruský mocenský establishment, který se pohoršoval nad „protiruskou politikou“ kdysi „oranžového“ prezidenta. Nyní je vůči východnímu sousedu vstřícná kompletní čtyřka lídrů nedělních prezidentských voleb.
Předobraz typu státníka, kterého si přeje v čele země rostoucí počet lidí, je nicméně především Serhij Tihipko. Tento mistr politického lavírování, „bankéř vzešlý z Komsomolu“, dokázal získat rovnoměrnou podporu na východě i západě Ukrajiny. V řadě regionů a především ve velkých městech nabral druhý největší počet hlasů (za Tymošenkovou, respektive Janukovyčem). Právě tento typ „univerzálních vojáků politiky“, jak ho charakterizuje přední ukrajinský politolog Dmytro Vydrin, bude snad v budoucnu schopen znovu sešít rozervané ukrajinské prostěradlo s využitím modernizační nitě.
Janukovyč nejspíš pochopil, že pro něj není výhodné, pokud by sázel jen na podporu ruskojazyčných regionů na východě Ukrajiny. Nyní pečlivě dbá, aby se prezentoval coby sjednotitel země.
O autorovi| PAVEL MÁŠA, novinář e-mail: eshem@seznam.cz
