Podle některých odborníků nabývá ztráta pozemských organismů alarmující úrovně a vyrovná se dávným masovým vymíráním, jakým byl například zánik dinosaurů před 65 miliony roků.
Vědci odhadují, že se na Zemi během existence života vyvinuly asi čtyři miliardy různých druhů. Plných 99 % z nich zase zaniklo. Vymírání pozemských organismů je tedy zcela přirozený proces. Občas ale nabere jak na tempu, tak i rozsahu a pozemský život drasticky zredukuje. Často se uvádí pět zásadních krizí. Před 443 miliony roků vyhubily změny klimatu asi 86 % všech druhů. Před 359 miliony roků poslalo razantní ochlazení následované prudkým oteplením na věčnost tři čtvrtiny druhů. Nejhorší krizí prošel pozemský život před 251 miliony roků, když rozsáhlá sopečná činnost a následné globální oteplení vyhubilo 96 % všech tehdy žijících druhů.
Před 200 miliony roků se situace opakovala v jen o málo menším rozsahu, když sopky vychrlily do ovzduší kvanta oxidu uhličitého, skleníkový efekt ohřál Zemi a vymřelo 80 % všech druhů. Poslední velká katastrofa postihla svět před 65 miliony roků, kdy pozemskému životu sužovanému rozsáhlou sopečnou činností zasadil těžkou ránu dopad asteroidu do oblasti dnešního poloostrova Yucatan. Spolu s dinosaury zmizely z povrchu Země tři čtvrtiny všech druhů.
Je současná devastace přírody člověkem srovnatelná s masovými vymíráními této „velké pětky“? O objektivní posouzení se pokusil tým vedený Anthonym Barnoskym z University of California v Berkeley.
Těžké srovnávání Porovnání dávných vymírání s tím dnešním je obtížné hned z několika důvodů. Zatímco o současných organismech máme celkem dobrý přehled, naše znalosti o pravěkých formách života jsou zákonitě neúplné. Víme jen o těch, jejichž fosílie se dochovaly do dnešních dní. Často nejsou paleontologové na základě neúplných zkamenělin schopni rozlišit blízce příbuzné druhy vyhynulých tvorů či rostlin. Většinou dokážou odhalit vymizení větších skupin organismů sdružených do tzv. rodů. Počty druhů, které vyhynulý rod tvořily a spolu s ním zmizely, pak odhadují na základě druhového bohatství rodů, jež žijí na Zemi dnes. Prostoru pro nepřesnosti zůstává víc než dost.
„Je to jako srovnávat jablka s pomeranči,“ říká Anthony Barnosky o srovnávání současného vymírání s minulými katastrofami pozemského života. Jeho kolega Charles Marshall upozorňuje také na nejistotu v datování fosílií a určení průběhu minulých velkých vymírání.
„Když narazíme na stopy po velkém vymírání, máme velké problémy s tím, abychom odlišili, zda se odehrálo během jednoho nešťastného víkendu, nebo jestli trvalo desetiletí či deset tisíc let,“ říká Marshall. Vymřelé procento Barnosky se snažil zhodnotit současné vymírání opravdu objektivně. Nehonil se za jediným číslem, kterým by situaci charakterizoval. Soustředil se na různé skupiny živočichů a sledoval, jak si vedou. Začal savci, protože ti současní jsou velmi dobře prostudovaní a paleontologové mají dost informací o savcích vyhynulých za posledních 65 milionů roků. Z celkového počtu 5570 savčích druhů jich za posledních pět století vyhynulo přinejmenším osmdesát. Drtivá většina buď přímo padla za oběť člověku, nebo se na jejich zmizení výrazně podepsaly změny v životním prostředí vyvolané lidstvem. Takové tempo vymírání se vymyká tomu, co bylo v minulosti běžné. Současní savci mizí mnohem vyšší rychlostí, než jakou řídly jejich řady například na konci ledových dob, kdy vymřeli mamuti nebo srstnatí nosorožci.
Na druhé straně však ještě Země neztratila příliš mnoho ze svého druhového bohatství. Při pěti velkých vymíráních zmizely ze zemského povrchu nejméně tři čtvrtiny druhů. Mezi savci jsme přišli za posledních 500 let asi o 1,5 % druhů. Podobně jsou na tom i další skupiny pozemských organismů. Podíl nenávratně ztracených druhů ptáků, plazů, obojživelníků nebo ryb se pohybuje kolem jednoho procenta. Někteří bezobratlí živočichové na tom však mohou být výrazně hůř. Například u plžů by mohl podíl vyhubených druhů představovat až 13%a z mlžů již mohla zmizet plná desetina.
Ohrožené druhy Podle Barnoskyho bychom se dopustili fatální chyby, kdybychom se nechali těmito zdánlivě lichotivými čísly ukonejšit. Mnoho živočichů a rostlin má našlápnuto k tomu, aby se mezi vyhubené druhy velmi rychle zařadili. Mezi savci je vážně ohroženo 22 % druhů. Z ptáků hrozí vyhubení asi sedmině, z ryb a plazů je ohrožen zhruba každý třetí druh. Ještě hůře jsou na tom obojživelníci, z nichž se ocitla v krizi snad až polovina všech druhů. Zmizet může i třetina všech druhů jehličnanů, každý pátý druh korýšů a šestina druhů žraloků. Z více než tří stovek druhů cykasů sice zatím vymřelo jen procento, ale v dohledné době je můžou následovat dvě třetiny druhů těchto rostlin.
Ohrožené druhy balancují na hranici bytí a nebytí. Co když v nejbližší době z naší planety zmizí stejně, jako vymřeli mamuti nebo pterodaktylové? „Pokud se podíváme na kriticky ohrožené druhy savců, což jsou ty, které čelí přinejmenším padesátiprocentní šanci, že vymřou během tří příštích generací, a budeme předpokládat, že jejich čas už vypršel a vymřou nejdéle během příštího tisíciletí, pak se tempo vymírání vymyká z normálu a míříme do masového vymírání,“ říká Anthony Barnosky.
Současné vymírání živočichů tedy ještě nenabralo proporcí pěti velkých masových vymírání z pravěku. Rychlost, s jakou pozemské organismy vymírají, je však už teď děsivá. Je přinejmenším třikrát, ale možná až 80krát vyšší, než odpovídá běžnému tempu vymírání v poklidných dobách.
„Zdá se, že rychlost vymírání v současnosti připomíná rychlost, s jakou probíhala velká masová vymírání v pravěku. Je srovnatelná dokonce i s rychlostí těch největších vymírání,“ říká Barnosky. Jeho tým připouští, že závěry studie, zveřejněné v týdeníku Nature, nemusí mít obecnou platnost pro všechny formy pozemského života.
„To, co jsme zjistili, je založeno na pozorování jen několika mála větví z nesmírně košatého stromu pozemského života,“ přiznává americký biolog a vyzývá ostatní vědce, aby stejným způsobem zhodnotili stav a perspektivy dalších pozemských organismů.
Zároveň vyzývá k intenzivní ochraně všech ohrožených druhů: „Na Zemi stále ještě žije spousta forem života, které můžeme zachránit. Pokud nechceme být živočišným druhem, který svou činností vyvolal velké masové vymírání, musíme najít prostředky a přijmout zákony, kterými budeme chránit přírodu. Ukazuje se, jak je důležité zachránit druhy, které jsou různou měrou ohrožené. Pokud tyto druhy na Zemi zůstanou, zůstane ve velmi dobrém stavu i druhové bohatství Země. Pokud ale vymřou, pak bude jedno, jestli se jejich vymírání protáhne třeba na tisíc let. Pak budeme mít na krku šesté velké masové vymírání pozemského života.“
***
V historii postihlo Zemi pět velkých vymírání. Podle některých odborníků člověk v posledních staletích vyhubil tolik živočichů, že je situace s těmito událostmi srovnatelná.
O autorovi| JAROSLAV PETR, Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi
