Euro 1996
Královna na fotbale PRAHA Představte si, že je červen 1996, hraje se finále mistrovství Evropy v Anglii, stojíte na trávníku stadionu ve Wembley a právě anglické královně Alžbětě II. představujete své spoluhráče. „S odstupem času je to velká pocta a čest, ale v tu chvíli jsme si to moc neuvědomovali. Brali jsme to spíš jako povinnost,“ vzpomíná Michal Kadlec, kapitán českého národního týmu, který na Euru 1996 vybojoval stříbrné medaile.
Právě on prožil ve finále s Německem nevšední setkání, kterým se moc lidí pochlubit nemůže. „Každého spíš zajímá jako první královna - a až pak fotbal. Už jsem na to trochu alergický. Lidé se mě na královnu ptají každé dva roky, když se přiblíží nějaký šampionát,“ usmívá se Kadlec.
Není divu, vždyť fotografie, na které elegantní dámě v zeleném kostýmku představuje Pavla Nedvěda, Karla Radu nebo Pavla Kuku, dodnes zaujímá čestné místo v sídle Českomoravského fotbalového svazu.
Když český kapitán v semifinále s Francií proměnil rozhodující penaltu, nikdo z hráčů ještě netušil, jak přesně bude vypadat ceremoniál před finále s Německem. „O tom, že se na trávníku potkáme s královnou, jsme se dozvěděli až hodinu před utkáním. Jeden z pořadatelů nám vysvětlil, jak bude všechno probíhat,“ vzpomíná Kadlec.
Pro setkání s královnou překvapivě nejsou stanovena žádná přesná pravidla. Ačkoliv se při podání ruky doporučuje mírná úklona, královna od vás neočekává nic víc, než byste měli čekat od ní: obyčejnou zdvořilost. „Instrukce byly hodně stručné, ani jsem nebyl nervózní,“ potvrzuje Kadlec.
V podobném duchu pak probíhal i samotný ceremoniál na hřišti. „Na nějaké povídání ani nebyl čas, jen jsme se pozdravili, já jí představil hráče a ona nám popřála štěstí. Chtěl jsem to mít rychle za sebou, aby už začal zápas a ze mě spadla nervozita,“ říká Kadlec. S královnou se potkal ještě po utkání, jenže na to už nevzpomíná rád. Oliver Bierhoff tehdy dvěma góly překazil český sen o vítězství a po porážce 1:2 pak královna předávala Kadlecovi a spol. „jen“ stříbrné medaile.
