Jan Hron odsuzuje zájem o pokračování těžby hnědého uhlí v severních Čechách (Nejde jen o Horní Jiřetín, LN 19. 1.). Přičítá to těžařům, jako by se uhlí těžilo jen kvůli nim, a ne kvůli zákazníkům, kteří uhlí po těžebních firmách požadují. Autor přitom neopírá svá tvrzení o žádná fakta, přičemž veřejně dostupná data vypovídají o něčem jiném.
Severní Čechy jsou už dávno jiným regionem než před dvaceti lety. A to není jen přesvědčení člověka, který tu žije a pracuje pro těžební skupinu. Jasně to dokládají i čísla, která nemohou zpochybnit ani odpůrci uhlí. Namátkou pár příkladů. Z Ročenky životního prostředí Ústeckého kraje vyplývá, že zatímco emise prachu dosahovaly v roce 1994 zhruba 61 700 tun, v roce 2008 už to bylo 3415 tun. Emise oxidů síry se snížily za stejné období na desetinu. Podle údajů ministerstva průmyslu bylo v ČR v roce 1992 celkem 62 dobývacích prostor hnědého uhlí o rozloze 531 čtverečních kilometrů, dnes je jich o 30 méně a rozloha téměř poloviční. A pokud jde o obnovu krajiny? Ne, nemůžeme říkat, že těžba krajinu nepoznamenává, ale není možné nevidět to, co se udělalo, dělá a bude dělat pro to, aby se v ní dalo žít. A opravdu to jde. Mimochodem, jestliže do privatizace uhelných společností v roce 1993 bylo vráceno za několik desetiletí rekultivačních prací na Mostecku znovu k užívání necelých 3000 hektarů, skupina Czech Coal dokázala za pouhých 15 let přidat v rámci rekultivačních prací souvisejících s její činností dalších 3450. A pokud jde o zmíněné stěhování obcí, není to rozhodně česká specialita, stačí se podívat o pár kilometrů dál, do Německa, kde se kvůli těžbě stěhují obce i v současnosti.
Našla by se řada dalších argumentů pro pokračování těžby, ale ty nejdůležitější, pomineme-li sociální a ekonomické přínosy pro region, jsou podle mého následující. Funguje zde tržní mechanismus a po uhlí je vysoká poptávka ze strany elektrárenských firem a tepláren. Ty dnes nemohou a nechtějí spoléhat pouze na jádro a obnovitelné zdroje. Současně, s ohledem na známá rizika, nechceme být závislí na dováženém plynu, případně na dalších, několikrát dražších energetických surovinách. A jen na okraj: i při těžbě za stávajícími územními limity bude celkový objem těžby v ČR klesat, stejně jako se bude snižovat plocha území těžbou dotčeného.
Nevím, kdy se byl pan Hron podívat v severních Čechách naposledy, dneska už by tu nenašel onu pověstnou měsíční krajinu. Ale možná by při procházce přírodou v místech, kde dříve mohl vidět skutečně šachtu, nepřehlédl řadu jiných věcí. Ráda ho doprovodím.
O autorovi| Liběna Novotná, skupina Czech Coal
