Se sexuální výchovou se má podle odborníků začít brzy, nejlépe hned, jak se děti začnou ptát. Jenomže já nepamatuju, že by se ptaly. U nás se ptám spíš já. Když jsme si o prázdninách dávali s vnoučaty pro ukrácení cesty v autě hádanky, chlapeček, co se ještě nenaučil pořádně ani číst ze slabikáře, vymýšlel výhradně varianty na téma „penis“, zatímco jeho bratr, co už čte o něco plynuleji, preferoval termín „sex“. Nedalo mi, abych se ho nezeptala, co to vlastně ten sex je. „Má to něco společnýho s písmenem,a‘,“ opáčil hádankou. „Pro,a‘?“ zajímala jsem se s nefalšovanou zvědavostí. „Proto,“ objasnil, „že lidi přitom křičí a-a-a--áááá.“
Předpokládám, že sexuální výchova ve škole je tu od toho, aby po tom „a“ řekla i „b“, eventuálně „c“. Já tu odvahu neměla.
Nějak mám pocit, že všichni kolem mne příliš kritizují a málo oceňují. Přemýšlím, jestli tento jev souvisí spíš s demokracií, nebo spíš s testosteronem. Nelze si totiž nevšimnout, že nejvášnivějšími kritiky všeho a za každých okolností bývají muži. A chlapci. Dokonce i malí. Co jsem vytvořil já, je třeba zdůraznit, co tvoří jiní, nutno rozcupovat. Nebo aspoň bagatelizovat: to bych uměl taky. Nebo: však oni se nepředřou. Případně: kdoví, proč to dělají... A: já jsem se nikoho neprosil.
Možná by se místo sexuální výchovy měla ve školách zavést výchova k uznání. Nemýlím-li se, ona už existuje, ale zatím jen na pedagogických fakultách. Učitelům se důrazně doporučuje nešetřit oceněním, když se žákovi něco aspoň trochu podaří. Ještě jsem ale neslyšela, že by nějaký žák po hodině řekl cosi ve smyslu: paní učitelko, tohle byla ale fakt zajímavá hodina. Ale třeba se to ke mně jenom nedoneslo. Univerzity ve Velké Británii čelí obviňování, že při přijímání nových uchazečů nedodržují pravidla rovného přístupu. Těm ze zámoří nastavují nižší laťku než místním. Důvodem je skutečnost, že po Američanech nebo třeba Číňanech mohou žádat vyšší školné (kolem 20 000 liber ročně).
Uchazeči ze zemí Evropské unie mají právo studovat ve Spojeném království za stejných podmínek jako Britové a platí o dost méně. To se týká i nás. Ovšem jako méně platící musíme patřit mezi fakt hodně dobré, aby nás vzali.
