Podle tohoto šetření zařazuje až pětina škol sexuální výchovu do výuky už dokonce v první a druhé třídě. Třetina potom do některého z prvních tří ročníků základní školy. Tendence začít tento předmět vyučovat již v nejnižších ročnících je přitom výrazně vyšší u veřejných než u soukromých základních škol.
Naprosto ojedinělé je podle průzkumu také oddělené vyučování tohoto předmětu pro chlapce a dívky. Výjimku tvoří pouze školy se speciálními třídami - sexuální výchova se vyučuje částečně nebo úplně odděleně v každé třetí z nich. Přibližně 6 % škol se speciálními třídami vyučuje sexuální výchovu vždy odděleně, do této skupiny však patří i školy vyučující pouze žáky jednoho pohlaví.
Pokud jde o strukturu vyučujících, ženy jednoznačně početně dominují a na polovině oslovených škol neučí sexuální výchovu dokonce žádný muž.
Většina učitelů tohoto předmětu nemá podle zjištění UIV aprobaci v oboru rodinná výchova, pod který sexuální výchova spadá. Pro výuku se proto obvykle využívají učitelé jiných předmětů - například biologie. Na každé desáté škole vyučuje sexuální výchovu dokonce pracovník školy bez jakéhokoli odborného pedagogického vzdělání. Rodiče protestují zejména na Moravě a v Praze Při vlastní výuce učitelé nejčastěji uplatňují zejména zdravotní a biologické hledisko. Učitelé podle průzkumu často zdůrazňují prezentaci sexuality v médiích a proměny jejího vnímání, morální hledisko. Mnozí také volí formu diskuse s žáky. Ve velkých školách v největších městech se ale v menší míře uplatňují také besedy s osobami mimo školu nebo spolupráce s rodinami.
Mezi námitkami, které rodiče nejčastěji proti sexuální výchově vznášejí, se nejčastěji vyskytují výhrady založené na etnické, náboženské či jiné kulturní odlišnosti. Výskyt takových výhrad se významně liší podle kraje. Největší podíly škol, které uvádějí výhrady ze strany rodičů, se vyskytují v moravských regionech a překvapivě i v Praze.
