Česká fascinace různými seznamy je sama o sobě fascinující. Po seznamech pánů Dolejšího či Cibulky je na řadě seznam podezřelých lichtenštejnských kont založených českými občany. Podle Jiřího Paroubka ho má Fischerova vláda získat. Proč zrovna seznam? Protože právě o seznamu se mluví už rok a půl.
Podíváme-li se na věc racionálně, vypadá takto. Zaměstnanec, který data se seznamem ukradl a pak prodal německé tajné službě, pracoval v bance LGT do listopadu 2002. Takže získáme-li téměř mytické DVD z Německa, získáme data stará přinejlepším sedm let. Miroslav Kalousek jako ministr financí to věděl, ale tím, jak pasivně vystupoval („mám s tím etický problém“), získal cejch brzdiče vyšetřování.
Česká vláda by o data usilovat měla. Ale představa, že získá hotový seznam zločinců, je naivní. Systémovější cestou je smlouva s Lichtenštejnskem, jakou uzavřela Británie. Ta legalizuje ulité vklady za cenu nízké pokuty a stanoví, že Vaduz informuje o podezřelých transakcích. Tudy vede průhled do Toskánska.
Čtěte Téma na straně 2
