NACHAL OZ, Izrael Na jedné straně nekonečný příval palestinských raket a minometných granátů, na druhé ekonomické sankce a zničující údery armády s desítkami obětí. Právě to přimělo palestinské hnutí Hamás a izraelskou vládu k uzavření příměří v oblasti pásma Gazy. Klid zbraní má začít právě dnes. V jižním Izraeli snad není nikdo, kdo by se netěšil, že konečně ustane každodenní strach.
„Téměř každé dvě hodiny dostáváme signál, že máme přestat pracovat a stáhnout se z pole,“ popsal LN dosavadní každodenní realitu zemědělec Jankela Cohen. Žije v kibucu Nachal Oz, odkud je to na území kontrolované Hamásem pár set metrů – skrz dvě řady plotů z ostnatého drátu je dobře vidět hustá šedivá zástavba milionového města Gaza.
„Hodně nám už toho naslibovali, ale skutečnost je jiná,“ prohlásil Cohen zatrpkle o vyhlídkách na mírové urovnání. „Vláda by měla jasně říci, že je pro ni tahle situace dál nepřijatelná, a taky z toho vyvodit odpovídající důsledky. Pořád jen marníme čas nějakým dohadováním,“ postěžoval si. Jinými slovy – další člověk, který je na vážkách, zda teror zastaví spíše příměří, nebo razantní vojenská akce.
Do Gazy k holiči Padesátník Jankela Cohen, jenž si pyšně přezdíval Mr. Potato, přitom pamatuje i lepší sousedské vztahy s Palestinci. „Pravidelně jsem chodíval do Gazy k holiči a k zubaři. Ještě po intifádě byly nějaké kontakty, teď už je to všechno pryč,“ zavzpomínal.
Také 39letá drobná brunetka Chen Abrahamsová dříve jezdívala s rodiči do Gazy, rekreovat se k moři. Teď má problém pustit syna i na zahradu. „Když se rozhodujete, zda pustíte dítě za kamarádem, vždy se u jeho matky nejdříve ujistíte, že si nebudou hrát venku. Každá vteřina prodlení při útoku může mít fatální následky,“ shrnula život civilistů pod palbou. K dojednanému příměří se staví velmi opatrně. „Bylo by to opravdu skvělé. Ale moc nevěřím, že se opravdu podaří palbu zastavit, že Hamás bude schopen kontrolovat všechny ostatní skupiny, jež na nás střílejí,“ řekla LN paní Abrahamsová.
Za sedm let ostřelování zemřelo po zásahu raketou kasám 15 civilistů. „Pokud nedojde k přímému zásahu a lidé nejsou na otevřeném prostranství, většinou přežijí. Mohou být zraněni, ale žijí,“ uvedl v jihoizraelském Sderotu major civilní obrany Chezy Deutsch.
Podle sociálního pracovníka Drora Mejuchase jsou ale neméně závažná i traumata psychická. „Nejde jen o strach ze smrti. Pocit stálého ohrožení dělá lidem ze života peklo.“ Trpí hlavně duše Posttraumatickými projevy prý trpí až polovina místních dětí. Proč se tedy matka osmiletého syna Chan Abrahamsová dosud jednoduše neodstěhovala? „Loni v květnu dopadlo na nedaleký Sderot během tří týdnů dvě stě kasámů. Tehdy jsem si poprvé sedla a říkala si: Proč tu vlastně jsem a co budu dělat dál? Jako v té písni: ‚Should I stay or should I go‘,“ prolétl přes zasmušilou tvář náznak úsměvu.
„Vyrostla jsem tu, je to nejhezčí kus země, co znám. Navíc Izrael bojuje od doby, co vznikl. Mám jít do Tel Avivu, Jeruzaléma?“ dodala v narážce na teroristické útoky, jež v minulosti zasáhly i tato města.
Egyptem dojednané půlroční příměří má začít platit od dnešního rána. Těmto lidem by mohlo zajistit několik měsíců klidu. Mnozí izraelští i světoví komentátoři ale, stejně jako paní Abrahamsová, nedávají nové dohodě příliš mnoho nadějí. I mluvčí premiéra Olmerta Mark Regev varuje: „Hamás kontroluje pásmo Gazy a je odpovědný za to, co se tam děje. Pokud pokus o příměří selže, jsme připraveni i na jiná řešení,“ řekl LN v narážce na možnost vojenského zásahu, o kterém se tu nepokrytě hovoří.
O autorovi| Eva Turečková, spolupracovnice LN na Blízkém východě
