PRAHA Zaměstnanci šesté největší korporace v Německu mohou slavit neuvěřitelné vítězství.
Siemens v tiskovém prohlášení uvedl, že nepropustí ani jediného ze svých německých zaměstnanců a prodlouží svůj závazek z roku 2008. Jinými slovy, 128 tisíc pracovníků by mělo mít teoreticky doživotně zajištěné místo.
V dohodě mají odboráři také zakotvené právo na informace o potenciálních prodejích některé z divizí. Předáci navíc mohou ovlivnit konečný výběr kupujícího.
I na Německo, které je známé dobrými vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jde o neobvyklý krok. Akcie firmy se také po oznámení rozhodnutí propadly o 2,8 procenta. „Nikdy jsem neslyšel o něčem podobném,“ prohlásil Hagen Lesch z kolínského Institutu pro ekonomický výzkum.
Zmizí hrozba při jednání o platech „Nemyslím si, že je to ekonomicky rozumné. Jak Siemens zablokuje požadavky odborářů o vyšší mzdy, když nebude existovat hrozba propouštění?“ ptá se Lesch.
Šéf německého nejvýznamnějšího odboru IG Metall označil dohodu jako „důležitý signál“ pro ostatní zaměstnance s tím, že „dobré vztahy mezi managementem a pracovníky zůstaly i po zkoušce ohněm během krize“.
Výkonný ředitel Siemensu Peter Loescher ve vyjádření zdůraznil, že si je společnost vědoma své zodpovědnosti jako zaměstnavatele.
Má to však malý háček Siemens se prý bude snažit vyhnout propuštění za každou cenu. „Jde o jasný a dlouhodobý závazek k Německu jako průmyslové oblasti,“ řekl Loescher.
Zas tak jasné a dlouhodobé ale ujednání není. Jednak se netýká divize IT, jelikož pro tento sektor prý už existují speciální smlouvy. Za druhé mohou obě strany na podzim roku 2013 dohodu vypovědět.
Minimálně po tři roky se ale Siemens tak či onak vzdá možnosti rychle reagovat a pružně snížit náklady. Mzdy totiž patří mezi jednu z největších nákladových položek v účetnictví. V Německu nicméně nejsou smlouvy o nepropouštění mezi odbory a firmami až takovou raritou. „Firmy i proto v průběhu krize držely větší počet zaměstnanců, než by právě potřebovaly z hlediska objemu zakázek,“ říká Milan Mostýn, mluvčí Svazu dopravy a průmyslu ČR.
Právě toto chování bylo charakteristické pro většinu německých podniků během krize. Vláda Angely Merkelové firmám umožnila přejít u stálých pracovníků z plného na zkrácený úvazek. Společnosti, které nesáhly k propouštění, také mají úlevy v oblasti odvodů do fondu sociálního zabezpečení.
Díky tomuto dnes chválenému opatření tak o práci přišlo relativně málo lidí a podniky nemusely čelit neúnosně velkým nákladům.
Druhou stranou mince jsou však pro zaměstnance snížené mzdy. A to se již mnoha odborům přestává líbit. Německo patří mezi země s nejnižším nárůstem reálné mzdy v EU. V posledních dvou letech dokonce docházelo i k poklesu. V některých případech si tedy Němci mohli za svůj plat nakoupit méně zboží než v předchozím roce.
„V některých podnicích došlo k dohodě o navýšení mezd maximálně o míru inflace,“ řekl Mostýn. Mnoho odborových svazů tak požaduje pro 85 tisíc svých členů šestiprocentní nárůst platů.
Argumentují také tím, že Německo se vzpamatovává, ale jen díky exportu. Stagnující domácí poptávku by měl podle odborů podpořit mzdový ústupek.
