Nevím, kdo vám slíbil vaši zemi zaslíbenou, ale já vám můžu slíbit jen hrob. Dva metry pod ní!“ pronáší temně drsný brunet s kulatou tváří, aby vzápětí pokropil izraelské vojáky deštěm kulek.
Východ – alespoň ten Blízký – tleská akčním filmům, v nichž superagenti bojují proti Izraelcům a jejich snaze podmanit si okolní národy. A nejen to. Filmoví tvůrci, vybavení milionovými rozpočty, díky nimž si mohou dovolit i hollywoodské experty na speciální efekty, se při co možná nejtemnějším vykreslování židovských antihrdinů nevyhýbají ani středověkým antisemitským stereotypům, jako jsou obvinění z rituálních vražd či únosy novorozeňat za účelem konverze k judaismu.
***
Směs akčního dramatu s protiizraelským zaměřením okořeněná antisemitskými výpady je zřejmou příčinou velkolepého úspěchu turecké filmové ságy Údolí vlků a jejího posledního dílu pojmenovaného Palestina. Ten po lednové premiéře vede žebříček návštěvnosti tureckých kin. Příběh superšpiona, jenž se do Izraele vydal zabít generála Bena Eliezera, strůjce masakru mírových aktivistů plujících na palubě turecké humanitární flotily do pásma Gazy, není však zdaleka prvním protižidovským filmem z blízkovýchodní produkce. V posledních letech vznikla v Turecku, Sýrii, Egyptě, Íránu i dalších zemích regionu celá plejáda snímků a seriálů různé filmové kvality, které spojuje více či méně otevřená antisemitská linka. Kvůli ní dokonce stanice Al-Manár provozovaná libanonským Hizballáhem přišla o licenci pro vysílání na území Evropské unie. V Orientu se ale takové produkci velmi daří, a jak ukazují poslední roky v Turecku, dostává se na vrchol popularity a masové zábavy pro miliony lidí.
***
Snímek Údolí vlků: Palestina zahájil své tažení tureckými kiny 28. ledna. O skandál se přitom film stihl postarat už před svou světovou premiérou. Tu totiž jeho tvůrci naplánovali na 27. ledna do Německa, domova tří a půl milionu Turků. Jenže záměr uvést film o izraelských vojácích vraždících Turky přesně v den, kdy si svět každoročně připomíná oběti holocaustu, nevyšel. Premiéru zarazila německá Asociace pro kontrolu filmu, následovalo ostré odsouzení ze všech částí německého politického spektra.
O pořádný rozruch se přitom postaraly i předchozí díly turecké superšpionské ságy. Už v únoru 2006, tedy v době, kdy ještě Izrael a Turecko tvořily celkem pevnou spojeneckou osu, si Jeruzalém stěžoval Ankaře na film Údolí vlků: Irák. V jednom z nejdražších tureckých snímků všech dob pronásleduje superagent Alemdar amerického generála Marshalla, který předtím v Iráku nařídí zajetí a potupné zacházení s tureckým komandem. Během svého pátrání je Alemdar svědkem amerického masakru místní svatby, vraždění zajatců, ale také aktivit amerického židovského medika, který zraněným civilistům vyjímá orgány a posílá je bohatým Židům do New Yorku a Tel Avivu. Pikantní je, že lékaře hraje druhořadý hollywoodský herec Gary Busey.
O podobný rozruch se postarala i televizní podsérie cyklu Údolí vlků nazvaná Léčka. V ní se agenti Mossadu spojí s tureckým podsvětím a kromě špionáže a sabotáží unášejí turecká mimina do Izraele, kde je rabíni tajně konvertují k judaismu. Polat Alemdar samozřejmě na vše přijde a v dynamickém závěru vtrhne na izraelskou ambasádu, kde všechny agenty Mossadu pobije. Nechybí ani efektní prostřelení hlavy jednoho z únosců na pozadí zkrvavené vlajky s Davidovou hvězdou.
Vedle Údolí vlků odvysílala v roce 2009 turecká státní televize TRT seriál Odloučení: Palestina v lásce a válce. Romantický příběh se odehrává na pozadí války v Gaze a zobrazuje izraelské vojáky jako vraždící monstra. Nechybí bezdůvodná vražda usmívajícího se palestinského děvčátka ani zřejmě nezbytné loupení arabských novorozeňat pro židovské konverze.
***
Protižidovsky laděné výtvory se z mediálního suterénu podřadných produkcí nedostaly na nejvyšší úroveň masové zábavy jen v Turecku. Vedle tradičních televizních diskuzí a pseudodokumentů, které dokazují údajné světovládné spiknutí, vytvořily v posledních letech soukromé i státní televize v arabském světě několik populárních sérií, které scény ze života tajného židovského podsvětí zabalily do dramatického tvaru.
Snad nejvýraznější je v tomto směru třicetidílná syrská série Aš-Šatát neboli Diaspora, která líčí „pravdivý příběh“ sionismu a vzniku Izraele. Aby divák nezůstal na pochybách, poučí ho začátek každého dílu, že: „Před dvěma tisíci lety ustavili židovští rabíni mezinárodní vládu s cílem udržet svět pod svým vlivem... Pak Židé rozpoutali války proti zemím, které se jim postavily. Licoměrně předstírali, že jsou pronásledováni v očekávání svého spasitele, jenž dokončí válku proti Nežidům zahájenou jejich bohem.“
Diaspora sleduje kapitoly údajné tajné historie světového židovstva od konce devatenáctého století. Produkce za pět milionů dolarů natočila kostýmní drama plné podzemních setkání s planoucími sedmiramennými svícny i vraždění křesťanských dětí kvůli krvi pro zadělání pesachových macesů. Právě otevřený antisemitismus tohoto seriálu stál libanonský Al-Manár evropskou televizní licenci. Avšak na arabských satelitech slaví seriál dál úspěch.
Podobnou ambici má populární egyptská jedenačtyřicetidílná série Jezdec bez koně z roku 2002. Divák se octne v roce 1949, kdy zhrzená hlavní postava, egyptský novinář Háfiz Neguib, kráčí Judskou pouští po první prohrané válce arabských zemí s Izraelem. „Armády svobodných byly poraženy zradou,“ pronáší hrdina temně, „milovaná Palestina je ztracena, uchvácena rabujícími syny Siónu.“
Dějová linie, která začíná v době Osmanské říše, vypráví životní příběh mladíka, jenž objeví existenci tajuplné knihy odhalující světovládné záměry Židů. Ti se pak za každou cenu snaží zabránit zveřejnění této knihy – samozřejmě, jde o Protokoly siónských mudrců – a nezastaví se před ničím včetně vraždy, mučení a únosů dospělých i dětí.
***
Antisemitismus v populární kultuře, obzvlášť na stříbrném plátně, není pochopitelně tureckým nebo arabským vynálezem. Vzory pro zneužívání filmu k šíření rasové nenávisti k Židům – včetně prastarých obvinění z únosů neviňátek, rituálních vražd či trávení studní – dnešní tvůrci snadno nacházejí v nacistické tvorbě a jejím kmotrovi Josephu Goebbelsovi, říšském ministrovi propagandy. Typickým příkladem je Žid Süss od Veita Harlana z roku 1940. Také překroucená nacistická verze historických skutečností vyprávějící příběh o vzestupu a pádu mocichtivého židovského manipulátora se zálibou v křesťanských pannách dokázala vybičovat antisemitské nálady a posloužit vládnoucí moci.
Jenže současní autoři antisemitských filmů a seriálů mají také prozaičtější motivaci než jen směřovat veřejné mínění proti Židům, byť producent Údolí vlků: Palestiny zübeyr Sasmaz tvrdí, že film zobrazuje realitu takovou, jaká skutečně je. Produkce za miliony dolarů mají hlavně vydělat. A daří se jim to. Už jen značka Údolí vlků je dnes v Turecku zárukou úspěchu a její dVd v arabském překladu nechybí na pultě žádného obchodu s filmy. A Diaspora s egyptským Jezdcem bez koně za sebou mají úspěšné tažení na vlnách arabských satelitů od Maroka po Perský záliv.
***
Je asi celkem pochopitelné, že se na blízkém východě po dlouhých desetiletích izraelsko-palestinského konfliktu objevuje protiizraelská tvorba (vzpomeňme na roky studené války). Skandální ovšem je, že se v ní objevují ty nejodpornější antisemitské stereotypy a zároveň se v posledních letech dostala do nejvyšších pater populární kultury v tomto regionu.
ArAbSký ANTISeMITISMuS ? S existencí Protokolů siónských mudrců, koruny konspiračních teorií, seznámili arabský svět vojáci britské mandátní správy, když se na konci první světové války rozpadla Osmanská říše. Britové je poznali v zákopech občanské války v Rusku, jehož carská tajná služba falzum údajného světovládného plánu Židů stvořila. ? Od té doby si Protokoly našly cestu do veřejných i soukromých knihoven Blízkého východu a jako autentický zdroj je označila řada špičkových politiků – mezi nimi egyptští prezidenti Násir a Sadat, saúdský král Fajsal, všichni jeruzalémští velcí muftíové – ale i politické instituce jako palestinská samospráva nebo saúdské ministerstvo školství. ? Také německý nacismus, který získal moc ve stejné době, kdy v Palestině narůstal boj mezi židovským a arabským nacionalismem, se pro radikální arabské kruhy stal důležitým spojencem a zdrojem inspirace. Na konci třicátých let se kvůli tomuto překvapivému spojenectví, štědře podporovanému z Berlína, zabydlel na Blízkém východě extrémně rasistický antisemitismus, který Židy popisoval jako biologickou nákazu. ? Dnes má arabský antisemitismus dva hlavní směry: ? Prvním je tradiční víra v celosvětové židovské spiknutí, údajně popsané v Protokolech, která Izrael (a jeho „všemocnou a všehoschopnou“ tajnou službu Mossad) obviňuje z každého politického a ekonomického problému Blízkého východu i světa. V důsledku takového vidění světa věří 43 procent Egypťanů a 31 procent Jordánců, že útoky z 11. září má na svědomí právě Mossad. ? Druhým, modernějším směrem je delegitimizace Izraele. Podle tohoto směru, opět propojeného s nacismem, respektive jeho pohrobky, se holocaust nikdy nestal, a tudíž neměli Židé právo založit svůj stát. Alespoň ne na Blízkém východě.
Jezdec bez koně ? 19. díl Hlavní hrdina Háfiz seznamuje počátkem dvacátého století své přátele se situací: „V Palestině je to nebezpečné. Židovští přistěhovalci, nákupy půdy a jejich osady jsou hrozivé. Sionistická organizace vedená jakýmsi Arthurem Supinem právě založila novou čtvrť Jaffy jménem Tel Aviv.“ Přítel Júsuf odpovídá vyděšeně: „Musíme zjistit, jak to souvisí s tím, co jsme přeložili ze Sionistické knihy (tedy o jaký krok v plánu ovládnout svět se jedná).“ Na konci epizody předčítá vyděšená arabská dívka Galila úryvek z Protokolů: „Zaseli jsme semena sporů mezi lidmi ve všech sférách života osobního i národního. Pomocí náboženského a kmenového extremismu a konfliktů mezi lidmi stejného náboženství. Zhoršíme etnický šovinismus. Vlády budou váhat s pomocí sousedům, kteří se nám postaví, protože budou vědět, že by to pro ně samé byla katastrofa.“ A dodává: „Co tohle znamená, to je přece šílené!“ ? 34. díl Děj se přesouvá do roku 1948, kdy už starý Háfiz vypravuje, že první světovou válku odstartovali Židé pro své vlastní cíle. Retrospektiva ukazuje utajené setkání židovských vůdců, kteří si pochvalují, že jim válka přinesla příležitost k získání kontroly nad celým Blízkým východem. ? 36. díl Háfizova přítelkyně Nada se vrací z Palestiny do Egypta. Přináší otřesné zprávy o tom, že Židé unášejí palestinské děti a vraždí je. V následné scéně jeden ze Židů předčítá Protokol č. 22: „V našich rukách se nalézá největší moc dneška – zlato. Během dvou dní ho dokážeme ze svých skladů přinést, kolik budeme potřebovat.“ Světová židovská rada se pak shodne, že dokud se svět nepodvolí jejím zákonům, neustane v užívání násilí a peněz. ? 40. díl Háfizovi se v přestrojení za ortodoxního žida podaří proniknout na tajnou židovskou poradu. Je svědkem oslav poté, co bylo vyhozeno do povětří sídlo protibritského egyptského odboje, při kterém zahyne mnoho žen a dětí. Během bujarého veselí vykřikne jeden ze Židů: „Kohokoliv, kdo se postaví našim cílům, zbavíme života. To je naše právo!“
