Koncem února začali silničáři sčítat škody po zimě a krajským hejtmanům nezbylo než konstatovat, že na potřebné opravy vozovek (opět) nebudou mít peníze, a to v řádech desítek až stovek milionů korun.
Teď o víkendu si titíž hejtmani odhlasovali, že budou všem svým pacientům ve všech svých zdravotnických zařízeních refundovat všechny regulační poplatky.
Náklady?
Také v desítkách, spíše však stovkách milionů. Na to asi, řečeno pošpidlovsku, zdroje jsou.
Co mají ty dvě naprosto odlišné záležitosti – silnice a zdraví – společného? Dvě slova: krajský rozpočet. Jeho výše je odvozena zákonem plus dejme tomu bonusy z fondů Evropské unie. A jestliže se celý svět zmítá v ekonomické krizi, nelze očekávat, že krajský měšec bude naditější než v dobách relativní prosperity.
Spíš naopak, na všechno bude méně.
V dobách oné prosperity ČSSD voličům cosi naslibovala, aniž by si spočítala, kolik to bude stát a co všechno bude muset platit.
Pokračování na straně 8
ÚHEL POHLEDU
Silnice, poplatky a naši...
Dokončení ze strany 1
To je ostatně pro předvolební sliby – a pro ty socdemácké zvlášť – příznačné. Omámeni libozvučnými slovy vrchního demagoga Davida Ratha lídři kandidátek asi zapomněli kalkulačky doma. Nikdo neodporoval. Někteří s předsedovým oblíbencem souhlasili, někteří se možná neodvážili, jiní si třeba říkali, že stejně nevyhrají a slibem nezarmoutíš, tak co.
Co všechno leží na stole Jenže vyhráli a kvůli zarputilosti vedení strany v otázce poplatků nemají kam couvnout. Pár zodpovědných výjimek, jako pardubický hejtman Radko Martínek, jenž při pohledu do krajské kasy vyzval občany, ať si v nemocnicích a lékárnách platí dobrovolně dál, bylo ukřičeno. Jiří Paroubek, David Rath či Michal Hašek v roli šéfa všech hejtmanů nikdy nepřipustí, že by soudruzi z NDR udělali chybu. Zvlášť ne v době, kdy preference strany už tak povážlivě klesají a nesplnit hlavní předvolební slib by se rovnalo politickému harakiri.
A tak naši sociálně demokratičtí furianti na jedné straně rozhazují a na druhé škrtí. Tak třeba Moravskoslezský kraj. Hejtman Jaroslav Palas odhadl, že poplatky odpuštěné pacientům přijdou až na 140 milionů korun. Prý je v nějaké rezervě má. Správci silnic téhož kraje zjistili, že na nutné opravy zdaleka nevystačí přidělených 115 milionů korun, ale že by nutně potřebovali až o 240 milionů navíc. Ty ale už kraj nemá a o navýšení přídělu prý bude „intenzivně jednat“.
Ale ono to asi nebude „jen“ 140 milionů za poplatky. Na stole leží žaloba na kraje od soukromých lékáren, poškozených tím, že sociální demokraté v krajích obcházením (ne-li porušováním) zákona narušují férovost hospodářské soutěže. To je tak evidentní, že otázkou bude nejspíš jen výše náhrady škod, která může dosáhnout zase až stamilionových částek.
Pak tu máme stížnost k Evropské komisi ve stejném duchu (Brusel je na porušování principů trhu vcelku háklivý, takže postih také není nereálný), možné krácení státních dotací za neoprávněné nakládání s financemi, sankce od Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, od zdravotních pojišťoven… Ono se to nasčítá. A měšec je pořád jen jeden, a to poloprázdný.
Rozlišovat jim dělá problém Ideologickým posláním samospráv na různých stupních má být „veřejné blaho“. V praxi liberálního státu to znamená, že úkolem samosprávy je zajistit občanovi hlavně potřeby, které si on sám svépomocí zajistit těžko může. To je ta kultura, školství, hromadná doprava či třeba ony sjízdné silnice. Zaplatit si třicet korun za recept či šedesát za jídlo v nemocnici zvládne opravdu každý (a kdo ne, na toho pamatuje sociální síť). Opravit si sám vozovku vedoucí do obce už ne.
Sociální demokraté mají problém tyto věci od sebe rozlišit. Jejich dlouhodobou tendencí je rozhodovat za lidi tam, kde by si jedinci měli vystačit sami. Na vyšší dívčí jim jaksi chybí ideologický nadhled. Přesvědčili o tom už během působení ve vládě – populisticky rozhazovat plnými hrstmi i kde to není třeba – ano, systematicky zajišťovat dlouhodobou prosperitu, třeba reformami – ne. Škoda, že si toho voliči v krajských volbách nevšimli a dali přednost pochybnému okamžitému benefitu.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| PETR KUČERA, novinář Petr Kučera, šéfredaktor Týdeníku Televize; byl redaktorem domácí rubriky LN, kde se věnoval oblasti zdravotnictví
