Společnost, která nedůvěřuje svým soudcům, směřuje k politické zvůli a zkorumpované vládě
Ze zdánlivě trapného občanskoprávního případu tzv. justiční mafie se pomalu, ale jistě stává noční můra těch, kdo podali na stínovou ministryni spravedlnosti Benešovou žalobu na ochranu osobnosti. Nejnovější vývoj sice mohli žalobci sebevědomě komentovat s pocity zadostiučinění, ale jistě i jim nyní dochází, jak dalekosáhlý dopad pro celou kauzu bude mít rozhodnutí pražského vrchního soudu, který v odvolacím řízení zrušil prvoinstanční rozhodnutí krajského soudu. Původní pře týkající se svobody projevu a podezřelých skutečností, které naznačují politické ovlivňování kauzy bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, nám totiž před očima přerůstá ve spor s vážnými ústavněprávními problémy.
Dámy do něčeho šláply Ve snaze vyhovět žalující straně (ať již z jakýchkoli důvodů) především předsedkyně senátu Žáková společně se soudkyněmi Dudovou a Vostrejšovou šláply do něčeho, co se jim ještě hodně dlouho bude lepit na spodní lem jejich talárů. Naprosto výjimečné rozhodnutí odejmout věc soudci Vojtěchu Ceplovi ml. totiž vnáší do celého případu zcela novou otázku, zda nebylo porušeno ústavní právo na zákonného soudce.
Občanský soudní řád sice s možností věc odejmout zákonnému soudci počítá, ale pouze v případě, kdy nebyl dodržen závazný právní názor, což se daného sporu vůbec netýká, nebo v případě, kdy „v řízení došlo k závažným vadám“. Navíc i z rozhodovací činnosti Ústavního soudu jasně vyplývá, že odejmutí věci zákonnému soudci tato soudní instance považuje za rozhodnutí „zcela výjimečné“.
Však se také v polistopadových dějinách české justice taková rozhodnutí objevují zcela ojediněle.
Za závažné vady lze považovat pouze zcela zásadní odborná, osobní nebo systémová pochybení soudců. Argumenty vrchního soudu poukazující na „nesrozumitelnost“, „nedostatek důvodů“ a „spekulativnost“ prvoinstančního rozhodnutí nebo poukaz na některé údajné procesní vady a nerespektování zásady koncentrace řízení ovšem v žádném případě takovým pochybením neodpovídají. Ve své ochotě vyhovět žalující straně soudkyně zašly příliš daleko a nakonec z celé kauzy učinily ústavní spor o právo na zákonného soudce. Však také žalovaná Marie Benešová již oznámila, že ústavní stížnost určitě podá. I každý laik, který si přečte odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu, musí přitom vidět, že její šance na úspěch jsou značné.
Přes tento nový vývoj bychom ovšem měli mít neustále na zřeteli, že se v případě justiční mafie původně jednalo o právní spor týkající se svobody projevu a jejích mezí ve vztahu k právu na ochranu osobnosti.
Ačkoli nemusíme se slovníkem Marie Benešové souhlasit, koneckonců se jedná o politický projev, kterým dotyčná osoba hodnotí práci a praktiky veřejných činitelů, a u něhož se tedy s jistou mírou expresivní kritiky dá předem počítat. I kdyby během procesu nevyšla najevo například skandální skutečnost, že bývalý ministr spravedlnosti Němec společně s místopředsedou Nejvyššího soudu Kučerou a Renatou Veseckou „přátelsky“ navštívili dozorující státní zástupkyni v kauze Čunek, svobodu projevu opozičního politika, byť i projevu křečovitého nebo hysterického, bychom měli hájit velmi důrazně a principiálně.
Předem prohraný boj?
Hlavní problém, který stál na počátku celého sporu, ovšem spočívá v tom, že dotyčné osoby se opravdu dopustily jednání, které naznačuje snahy o politické ovlivňování právního procesu. Rozhodnutí vrchního soudu, které až příliš snadno a ochotně smetlo argumenty soudce Cepla ml. se stolu, navíc přichází v době, kdy se ukazuje, že politickému tlaku ve stejné kauze měl být údajně vystaven i ministr spravedlnosti. To jsou skutečnosti již zcela přesahující právní nebo ústavní rámec celého případu. Zde se odhaluje povážlivý stav české politiky, pro kterou soudcovská nezávislost neznamená vůbec nic a státní zástupci mají být jen převodovou pákou vládní moci.
Mnozí soudci i státní zástupci jsou dnes frustrováni chováním kolegů, pro které je nejvyšší profesní metou stát se lokajem mocenských elit. O takovém chování však už žádný soud nemusí rozhodovat, protože veřejnost si úsudek učinila již před časem a sama.
Česká justice a společně s ní i úřady státního zastupitelství dnes stojí před závažným problémem, jak se bránit proti stále bezostyšnějším útokům části politických elit a bezskrupulózním kolegům a kolegyním z jejich vlastních řad. Zdá se, že vstupujeme do důležité fáze boje o českou ústavní demokracii, ve které principy právního státu stále více ohrožuje brutální politická síla. Pokud by ovšem ve společnosti měl převládnout názor, že justice i státní zastupitelství jsou již stejně zdiskreditované a práva se nelze dovolat, tak je takový boj předem prohraný. Společnost, která nedůvěřuje svým soudcům, totiž zákonitě směřuje k politické zvůli a zkorumpované vládě.
Naprosto výjimečné rozhodnutí odejmout věc soudci Vojtěchu Ceplovi ml. vnáší do celého případu zcela novou otázku, zda nebylo porušeno ústavní právo na zákonného soudce
O autorovi| Jiří Přibáň právník, vysokoškolský pedagog, e-mail: priban@cardiff.ac.uk
