Největší úspěch pražský prozaik Emil Hakl dosud zaznamenal s knihou O rodičích a dětech z roku 2002. Za ni získal cenu Magnesia Litera a letos se rovněž dočkala filmového zpracování Vladimíra Michálka. Nyní vydaná pátá autorova prozaická kniha Let čarodějnice má tvarem nejblíže k románu Intimní schránka Sabriny Black (2002).
Prózy Emila Hakla (1958) mají autobiografický základ s nutnými úpravami. Ve chvíli, kdy se ale autor snaží tomuto tvůrčímu přístupu vzepřít, se texty ihned propadají o patro níž - to se ale stává jen výjimečně. Jinak se jeho dílu, stejně hlubokému jako zábavnému, povedlo vystavět určitý most mezi komerčně úspěšnými knihami a prozaiky, kteří si dělají své, což zajímá sotva několik stovek čtenářů.
Takřečená střední kariéra První prozaickou knihu vydal Emil Hakl v roce 2000, když už měl za sebou publikování veršů. Psát prózu tedy začal autor poměrně pozdě, ale zato měl načerpán dostatek materiálu - historek ze spolkového života hospodských poposedávačů a erotických eskapád.
Zásoby však nejsou nevyčerpatelné, a tak není divu, že po čtvrté knize O létajících objektech přišla pauza. A to možná nejen z tohoto důvodu, ale i proto, že se autor nechtěl opakovat. Jenže jak může být Hakl jiný a přitom zůstat Haklem? Odpověď na tuto otázku se autor pokusil dát v Letu čarodějnice.
Jeho hlavní hrdina se potlouká po pražských redakcích pestrobarevných časopisů. Hakl je velmi prozíravým zaznamenavatelem škvoří snahy unavených zaměstnanců. Nicméně v jednu chvíli mu také dojde: „V půli žvanění jsem si s úděsem uvědomil, že ačkoliv o to ani dost málo nestojím, zjevně podnikám kroky směřující k takřečené střední kariéře.“
V knize dochází i k dalším posunům. Už nikoliv hospodský cvrkot a holek nepočítaně, ale osamělost a cykloturistika. Už nikoliv popíjení alkoholu, ale spíše přírodní povzbuzovadla. Ubývá tedy vtipných momentů, ale na druhou stranu se tak vytvořil prostor pro vyznění výborných postřehů a přirovnání. Emil Hakl však není žádným budovatelem klenutých příběhů, jeho knihy se povětšinou odehrávají v jakýchsi přískocích. Ostatně jak psát přesně o současném životě a přitom klenout nějaký příběh? Haklův vypravěč také stále zůstává tím, jehož kroky vede náhoda a jen velmi malá schopnost něco důrazně odmítnout. Dvakrát ovšem z této pasivní pozice výrazně vykročí.
Pražskej Pepik v Portugalsku Poprvé když na nervně působícím místě pražského Anděla zraní člena ochranky v supermarketu a podruhé když načas zmizí v Portugalsku. V prvním případě se nejprve zdá, že se autor rozhodl vypomoci si krimi efektem. Ten ale zůstává nezúročen a je opět jen jedním z mnoha životních „přískoků“.
V druhém případě se pak „pražskej Pepik“ ocitá mimo své hřiště a jeho příběh zde skutečně poněkud ztrácí půdu pod nohama. I když se tak neodvratně ukazuje, že po „frajeřině“, kdy člověk nechá starý život za sebou, mu dříve či později nezbývá než se pokorně vrátit do až příliš vyjetých kolejí.
Let čarodějnice patrně není Haklovou nejlepší knihou. V kontextu současné české prózy se však jedná evidentně o nadprůměr. Hakl totiž vypráví tak, že člověka dokáže zaujmout. Protože mluví o tom, co se ho týká. Protože dokáže být vtipný, aniž by se o to urputně snažil. Protože z každé věty nečouhá, že se jedná o výsledek upachtěného kalkulu. Je to totiž - jak říká podtitul -jen civilní dobrodružství.
***
HODNOCENÍ LN ***** Emil Hakl: Let čarodějnice
Argo, Praha 2008, 268 stran
