Zvířata se pohybují v komplikovaném prostředí s lehkostí a přehledem, který lidský mozek dokáže velmi snadno zmást. Jistě, mozek je neuvěřitelně přizpůsobivý a s tréninkem dokáže mnohem víc, přesto primatology Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku zajímalo, co za skvělými výkony objektů jejich studie stojí.
Vybrali si k tomu skupinu 15 šimpanzů, kteří žijí v Národním parku Tai na Pobřeží slonoviny a celkem 217 dnů je od rána do večera sledovali - což byl nepochybně i velmi slušný sportovní výkon. Vědci si ho navíc pečlivě zaznamenávali. Každou minutu si určovali polohu podle signálu GPS, a tak mohli sestavit trasu pohybu šimpanzí tlupy. Umožnily to vlastně až nové technologie GPS, které fungují spolehlivě i pod příkrovem tropického pralesa. Před pěti lety by byla podobná práce mnohem náročnější.
Analýza údajů celkem jednoznačně ukázala, že zvířata se při pohybu nespoléhají na důležité orientační body. Pohybovala se z místa na místo nejkratší možnou cestou. Využívala tedy nejspíš nějakou myšlenou mapu s geometrickými koordináty.
Samozřejmě to neznamená, že zvířata vůbec nevyužívají orientačních bodů. Tento způsob určování polohy podle autorů studie publikované v časopise Animal Behaviour přijde na řadu především v blízkosti cíle. Šimpanzi tedy mají stejné typy orientace jako lidé: ti se podle situace dokážou řídit jak mentální mapou, tak orientačními body.
