ATLANTA Že zahálka je matkou hříchu, chápou i naši nejbližší příbuzní mezi primáty, šimpanzi.
V pokusu biologa Teda Evanse z americké Atlanty a jeho kolegů si šimpanzi museli odepřít okamžitý požitek (sladkost), aby se později dočkali sladší odměny. Pokud nesnědli pochutinu ihned, za každých 30 sekund sebeovládání dostali bonbon navíc. Šimpanzi v průměru vyčkávali šest minut. Pokud jim ale výzkumníci dali při čekání k dispozici předměty na hraní, průměrný výkon se zlepšil na devět minut, píše tým v časopise Current Biology.
Při kontrolním pokusu, kdy si šimpanzi se stejnými předměty mohli hrát, ale nebyli odměňování za trpělivost, hračky jejich pozornost udržely v průměru na pět minut. Podle Evanse časový rozdíl může znamenat, že šimpanzi tvořivě využívali předměty, aby ovládli svou touhu.
Zdá se, že schopnost je omezena jen na nejvyšší primáty. Časopisu New Scientist Evans řekl, že předběžné testy v jeho laboratoři naznačují, že opice makakové hračky k odvedení pozornosti využívat nedovedou.
