VĚDNOHUBKY
Známe už více než 500 planet mimo naši sluneční soustavu. Pátrání po dalších pokračuje s pomocí kosmického teleskopu Kepler. Někteří vědci už ale přemýšlejí hodně daleko dopředu. Zajímá je, zda lze rozpoznat, že na cizích planetách roste vegetace o velikosti stromů.
Dva experti z univerzit v Princetonu a v Oxfordu tvrdí, že to bude možné. K pozorování hodlají využít stíny vrhané kmeny „stromů“. Malé šedavé čárky chtějí rozpoznávat v odrazu světla, které dopadá na planety od jejich domovské hvězdy. (Tedy podobně jako můžeme ze Země pozorovat krátery na Měsíci.) Odvážná myšlenka zveřejněná v časopisu Astrobiology vychází z předpokladu, že dalekohledy budoucnosti už tak jemnou hru světel a stínů rozpoznají.
Poněkud realističtější je nápad určovat případné mimozemské rostlinstvo podle části světelného spektra vyzařovaného vegetací. Tímto způsobem by se dalo údajně rozpoznat, zda na cizí planetě existují jednoduché nebo vyspělejší rostliny schopné získávat vodu a živiny z půdy.
Dělit svět na holčičí a klučičí je podle feministek cosi nepatřičného. Šimpanzí mláďata názory „modrých punčoch“ pravděpodobně neberou vážně. Mladičké samičky lidoopů si hrají s klacíky podobně jako holčičky s panenkami. A hře na maminky se věnují mnohem častěji než mladí samci. Studii o chování našich geneticky nejbližších příbuzných zveřejnil časopis Current Biology.
Výzkum napovídá, že rozdíly v hravém chování nejsou odrazem výchovy, ale spíše vrozených sklonů daných pohlavím. Nový poznatek vychází z pozorování šimpanzích tlup, které vědci z Harvardovy univerzity sledovali čtrnáct let v ugandském národním parku Kibala. Během této doby zoologové zjistili, že lidoopi používají dřívka nebo klacky k několika velmi rozdílným činnostem. K hledání vody nebo medu v dutinách, k obraně před útočníkem, na hraní. Šimpanzi občas nosili klacíky s sebou a sloužily jim coby „panenky“.
Tuto posledně jmenovanou aktivitu pozorovali vědci mnohem častěji u samiček než u samečků. Občas si samice odnášely dřívka také do svého denního hnízda, které si každý jedinec tlupy staví, aby měl kde odpočívat. Někdy si samice s klacíky hrály a podle vědců připomínala jejich činnost mateřské chování. Když samice porodily vlastní mláďata, přestaly dřívkům věnovat pozornost.
Podle vedoucího týmu Richarda Wranghama z Harvardovy univerzity jsou výsledky výzkumu prvním důkazem, že i divoce žijící zvířata rozeznávají klučičí a holčičí hry.
Příliš mnoho světla ve městech škodí našemu zdraví. Pouliční lampy a zářící reklamy svým jasem narušují chemické reakce, kterými se přirozenou cestou čistí vzduch. Oxidy dusíku – chemické látky z automobilových výfuků a z dalších civilizačních zdrojů – se v nočních hodinách rozpadají na radikály dusíku a na kyslík. Světelné paprsky tento přirozený samočisticí proces brzdí.
Například dlouhodobá měření na letišti v Los Angeles ukázala, že kvůli příliš mnoha světlům se snížil přirozený noční proces čištění o více než sedm procent a v následujícím dni stoupla hladina chemických škodlivin o pět procent.
Tento poznatek vyplynul ze studie Národního úřadu pro výzkum oceánů a atmosféry přednesené na setkání Americké geofyzikální unie v kalifornském San Francisku.
O autorovi| JOSEF MATYÁŠ, redaktor LN
