Být Jiřím Paroubkem musí být nesmírně frustrující. Ve všech novinách číhají „trapní novinářští šmokové“, v jejichž životech neexistuje ani minuta, kdy by „téměř v goebbelsovském opojení“ nevymýšleli nenávistné texty dehonestující „sociální demokracii a mě (Paroubka) osobně“. „Trapní novinářští šmokové“ přitom navíc „lžou, zkreslují a uráží“. Člověk by dal Jiřímu Paroubkovi nejraději korunu, aby si mohl zakoupit svůj oblíbený „cuc na kládě“ a zahnal splín. Naštěstí se šéf ČSSD nenechá ničím rozhodit a s elegancí sobě vlastní to šmokům dokáže natřít. Třeba v textu „Marná filipika proti lhářům“, jak se jmenuje jeho poslední příspěvek na blogu na Aktuálně.cz. Paroubek si přečetl všechna média od pátku 24. do neděle 26. října a zjistil, že „zášť a štvaní proti ČSSD a jejímu předsedovi je mnohonásobně silnější nežli útoky proti nezreformovaným komunistům (se kterými hlasuje ve sněmovně a s jejichž pomocí by klidně vládl – pozn. red.)“.
Posadil se tedy předseda sociální demokracie k počítači, vybral za dané období všechny negativní zmínky o své straně i osobě (našel jich hned šestnáct, jediná pozitivní zpráva prý byla v Literárních novinách, které si ČSSD musela koupit), aby autorům osobně vysvětlil, jací jsou šmokové. Zajímavé přitom je, že mezi lživé útoky Paroubek počítá i slova, která řekli v rozhovorech jeho političtí oponenti.
A tak když třeba bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt v LN konstatoval, že šéf socialistů nemá vtip, nadhled a jeho úsměv působí, že lidmi pohrdá, Paroubek okamžitě vtipně a s nadhledem zareagoval způsobem, o kterém se coby o pohrdání tělesně postiženými lidmi vůbec nedá mluvit: „Pan Cikrt není opravdu arbiter elegantarium, spíše kuriozita. Jestli zrovna on mluví o šklebech a pohrdání lidmi... to už je konec světa. A příklad úplné nesoudnosti.“ Neměli bychom opravdu raději poslat Paroubkovi do Lidového domu tu korunu a latinský slovník, protože arbiter elegantarium je opravdu jen on, avšak nikoli arbiter elegantiae případně elegantiarum?
Vpondělí se bez většího zájmu konal regionální sněm plzeňské ODS. Jedné ze tří krajských organizací, které volají po tom, aby se nevolební kongres strany stal volebním. Přijel i Mirek Topolánek a „skoroprotikandidát“ Petr Gandalovič. Usnesení ve smyslu: „chceme kongres volební, či nechceme“ se ale nikdo nedočkal. I proto, že ostatní regiony své sněmy ještě neměly, takže v Plzni vyčkávají, jak se vše vyvrbí. Kdyby se totiž k Plzeňskému, Ústeckému a Jihočeskému kraji přidal ještě třeba Moravskoslezský, rázem by to dávalo 60 procent hlasů na kongresu. Podle účastníků rokování ale Topolánek nespokojence přesvědčil. A jak to popsal jeden vysoce postavený člen tamní ODS, „možná jdou hlasy o volebním kongresu jen proto, aby se Topol začal věnovat své práci ve straně na sto procent, což se dosud příliš nedělo“.
Zjednoho důvodu je ale škoda, že si ODS nezvolí do čela Gandaloviče. Živý předobraz majitele springfieldské elektrárny Burnse by si bezpochyby bezvadně rozuměl s dvojníkem springfieldského starosty Quimbyho Jiřím Paroubkem. Česká politika by se tak ještě více přiblížila Simpsonovým.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
