Diskuse na toto téma stále není definitivně uzavřena, ale souhlas panuje v tom, že by se měla omezit produkce CO2, a navíc, bylo by vhodné najít způsob, jak snížit jeho obsah v atmosféře.
Objevují se různé projekty. Oxid uhličitý z tepelných elektráren by se mohl například pumpovat do přirozených dutin ve vhodných horninách nebo do vyčerpávaných ropných polí. Odtud by plyn pomohl vytlačit na povrch zbytky cenné suroviny. Mikroorganismy nastupují O jiný postup se pokouší David Bayless z Ohio Coal Research Center, které působí v rámci Ohio State University v USA. Podle časopisu Scientific American chce skleníkový plyn zcela likvidovat pomocí fotosyntézy. Na konci procesu by vznikal jen kyslík a voda. Zatím je výzkum v úvodních stadiích, nicméně, jak se zdá, dost slibných.
David Baylesse navrhl bioreaktor tvořený membránami o rozměru 60C120 cm. Desky jsou utkány z vláken neudaného složení. Podle slov amerického vědce uvedených v časopise stačí membrány jen trochu ponořit do vody a počkat, až voda vyvzlíná kapilárními silami mezi vlákny.
Pak se v membránách vypěstují sinice, mikroorganismy, které vytvoří souvislou plochu, na níž může probíhat fotosyntéza. Bayless se chtěl rozhodně vyhnout geneticky modifikovaným formám. Proto společně s vědci z Montana State University nalezl vhodný kmen v horkých železitých pramenech nedaleko yellowstonského parku. Tyto organismy žijící ve vodě o teplotě 55 °C nazvali Chroogloeocystis siderophila.
Ovšem k fotosyntéze je potřebné také sluneční záření. V navrženém bioreaktoru se zachycuje parabolickými zrcadly a optickými vlákny se přivádí do polyakrylátových desek, které ho vyzařují celým svým povrchem. Stačí tedy sestavit střídavě membrány s mikroorganismy a s nosiči světla.
Zatím se podařilo zkonstruovat bioreaktor, který za minutu zpracuje 140 m3 odpadních plynů. (Sluší se dodat, že použité mikroorganismy zpracovávají také oxid siřičitý.) Právě uvedený výkon odpovídá množství plynů produkovaných třímegawattovou tepelnou elektrárnou.
Pokud se projekt osvědčí - zatím je instalován prototyp v elektrárně Tennessee Valley Authority - chtěl by David Bayless postavit do roku 2010 bioreaktor se stejným výkonem, jako má desetimegawattová elektrárna.
Ovšem postup má kromě kladů také zápory. Sinice se pochopitelně množí a s tím přichází na řadu klasická otázka - kam s nimi? Jsou invazivní, takže se nesmějí dostat do přírodního prostředí, které by mohly vážně ohrozit. Autor projektu má zatím jediné naprosto přímočaré řešení: přebytečné sinice sbírat a nejspíš používat jako palivo.
Oxid uhličitý z tepelných elektráren by se mohl pumpovat do dutin ve vhodných horninách
