Sopka Eyjafjöll nám dala lekci v prognózování
Na Zemi je asi patnáct set aktivních sopek. Jak to, že život na značné části planety ovlivnil řadový vulkán, o němž jsme až do března neslyšeli a jehož jméno nedovedeme ani vyslovit? Výbuch banální sopky ovlivnil život miliardy lidí mnohem více než veškeré klimatické změny dohromady. Jistě, je to demagogický argument, protože srovnává nesrovnatelné – extrémní nárazový jev s dlouhodobým trendem. Ale cosi společného tu je. Je to naše schopnost, či neschopnost předvídat jevy a vyvozovat z nich zákonitosti.
Může-li výbuch sopky Eyjafjöll něco připomínat, je to příchod povodně do Prahy v roce 2002. Vzpomínáte si na slova primátora Igora Němce, že situace je nadmíru výtečná? Pronesl je těsně předtím, než voda zaplavila metro. A podobně je to i s popelem sopky Eyjafjöll. Ještě ve čtvrtek meteorologové upozorňovali hlavně na výrazné červánky za soumraku. V pátek v poledne už byl uzavřen vzdušný prostor republiky. Aby bylo jasno, za tím nebyla chyba meteorologů, ale naše nedokonalá schopnost předvídat jevy. Kdy popel odvane? Nikdo neví a je poctivé to říci.
Sopka Eyjafjöll nám dala lekci. Probudila se 21. března, ale jen jako atrakce tryskající lávy, bez popele. Ten totiž vzniká jen při výbuchu a výbuch vznikne na Islandu jen tehdy, když magma narazí na vodu či ledovec. Patnáct let sledovali vulkanologové Eyjafjöll, přilákáni její vysokou aktivitou. Selhali, když neřekli, že 14. dubna vybuchne o deset kilometrů západněji, právě pod ledem? Kdepak, oni přece neříkali, ani že situace je nadmíru výtečná, ani že bez kjótského protokolu míříme do pekel.
Čtěte „Mrak nad Evropou“ na stranách 4 a 5
