* LN Zdá se, že vaše Akvabely táhnou vítězně Německem. Jaká byla inscenace ve Wiesbadenu?
Začátek na vítězné tažení moc nevypadal... Naše auto zastavili němečtí četníci a ptali se, zda vezeme hašiš. Že je prý v Česku za babku. A vzápětí nám propátrali i poslední cíp papírového kapesníku. Kdybych jim řekl, že jsem frája z východu, co je dobývá svou hrou, tak nás šacují doteď... Inscenace byla po mém soudu vynikající. A hlavní představitelé byli vzorně zavalití a hráli a tančili v chlorované vodě o život. Pozoruhodná byla scénografie bazénu se třemi propustěmi do jiných světů i hudební scénář. Dodnes ze mne nadšení nevyprchalo.
* LN Jak publikum vnímá český způsob ironie, viděl jste v tomto směru rozdíly?
Ač je lázeňský Wiesbaden v té západní, „napapané“ části Německa, inscenátoři nijak nevypustili politický kontext hry, ono rozčarování z přerodu totality v demokracii. Ponechali tam dokonce i vyloženě české detaily, jež často vypustili i režiséři čeští. Politické divadlo není v Německu trpěný exot, nýbrž poznaná nutnost. A k českým specifikům poté připojili globální téma - válčení s konzumem, stárnutím a prázdnotou. Reakce byly bouřlivé a vřelé, odpusťte, ale opravdu byly.
* LN Jak je to s uváděním vašich her v cizině?
Zatím sklízím „akvabelí“ úrodu. A raduju se, že poslední tři inscenace, kromě německé i ty v Polsku a Slovinsku, dopadly nad očekávání. Teď musím opatřit šikovné překladatele pro Náměstí bratří Mašínů a vypravit hru do světa.
* LN Podle Michala Dočekala napíšete hru pro Novou scénu. Na čem teď pracujte?
V první řadě budu moc rád, když Michal uvede ve své režii na Nové scéně právě Mašíny. Nu, a já mám plnou hlavu Jedlíků čokolády, což bude takový ženský protipól mužských Akvabel. Píšu to pro dámy Tomicovou, Bencovou-Smečkovou a Štorkovou ze svého mateřského Klicperova divadla. A ve Větrných mlýnech připravujeme souborné vydání mých her z let 1993 - 2010. Stávám se sám sobě klasikem. Z toho jde hrůza.
