Petr Hapka skladatel, zpěvák a motorkář
Skvělá filmová hudba, desítky slavných hitů, život plný zpěvu a krásných žen, silných motorek... Není toho málo, co se pojí ke skladateli Petru Hapkovi, jehož tvorba umí tolik okouzlit.
Čím by tuto charakteristiku doplnil?„Ani nevím... Ale ano, teď jsem si pořídil pejska, teriéra Josefa. Kočku Marii mám už delší čas,“ říká čtyřiašedesátiletý muž, o němž kolegové tvrdí, že je možná posledním českým bohémem.
„A mám sedm dětí. S pěti ženami, ne, se čtyřmi, s jednou dítě nemám. Ale jen dvě byly mými manželkami. Vlastně už ani nevím, delší čas jsem to nepočítal,“ žertuje. Letos na jaře ve svém domě v Okoři propadl stropem a zlomil si nohu v krčku. V nemocnici pak nečekaně upadl a na operaci musel podruhé.
„Motorkářská sezona tak šla bohužel mimo mě. Strašně mi chyběl ten krásný zvuk, naštěstí jsem měl zase jiná rozptýlení. Poprvé jsem se svezl před třemi týdny, a bál jsem se hodně. Radši počkám na jaro a zase se do toho dostanu.
Zlepší se to, jako přece všechno,“ podotýká s nadhledem.
Motorkářské vášni propadl před třinácti lety.
„Moje první motorka byla Suzuki. Šlo o krásný stroj s dlouhou přední vidlicí, takže to byl spíš autobus a nedalo se s tím jezdit po městě. Ale člověk si zvykne na všechno - potom jsem si zase musel zvykat na normální mašinku, harleye, kterého mám pořád,“ říká s láskou.
Nemá se to přivolávat, ale - havaroval někdy? „Jeden pád stál za to, ale nakonec mě pobavil. Na konci tunelu mě zaskočily kamínky s pískem, tak jsem to radši položil sám, těch pár chromů si člověk opatří. Ležel jsem pod skoro půltunovým strojem, když z protisměru přijeli místní kluci na vyšlechtěné české motorce. Zastavili, koukají na harleye, a slyším - hm, tak tohle bude za dvě kila, tohle za litr, a tady to tak za pět a půl, jinak dobrý. A odjeli, mě si vůbec nevšimli!“ směje se při vzpomínce.
Sport mu prý nic neříká. „Nikdy jsem nesportoval a dá Bůh, že nebudu,“ vtipkuje. K freestylovým motokrosařům však má úctu. „Vídám to v televizi, obdivuju jejich odvahu.“
Zvládl někdy skok na motorce? „Jo, dvakrát, asi metrový, na harleyi. Jednou mě při výjezdu z polňačky zaskočil hrbol, a podruhé mě v Praze na Letné, kde kdysi stál Stalinův pomník, překvapily schody. Ale oba skoky jsem ustál,“ podotýká s jistou dávkou hrdosti.
