* Můžete ty dramatické chvíle přiblížit?
S českým týmem jsme si při soustředění ve Slovinsku odskočili k moři a trenér David Jiroutek povídal, že tam zná krásnou podvodní jeskyni. Když jsem viděl, jak se ponořil a tři minuty nebyl, řekl jsem, že do toho nejdu.
* Přemluvil vás tedy?
Po pár hodinách se mi to rozleželo, navíc z boku byla temná chodba. Tou jsme s trenérem rezervního týmu Radkem Žídkem a kolegou Borkem Sedlákem přece jen doplavali do krásné jeskyně. Jenže najednou přišel příliv a komora se začala uzavírat, jediná cesta ven vedla při dnu, šlo o deset, možná patnáct metrů. Jenže já nejsem zrovna excelentní plavec.
* Na výběr jste ale neměl...?
Sotva jsem se ponořil do asi šestimetrové hloubky, došel mi dech, což byl šok. Měl jsem se vrátit, nebo plavat dál? Tak jsem to riskl. Když už jsem viděl světlo a blížící se hladinu, najednou prásk! Hlava tady nahoře lehce rozbitá o skálu. To už jsem mlel z posledního, bál jsem se, že to vzdám.
* Takže - cenná zkušenost?
Takovou blbost už nikdy neudělám, byl jsem z toho docela v šoku. Ještě že Radek plaval za mnou, a nebyl jsem tam sám.
* Jak dlouho jste vlastně byl pod vodou?
Říkali, že podplavat trvá deset vteřin, jenže mně právě tolik trvalo, než jsem se dostal ke dnu! Takže dvacet nebo třicet vteřin, což mně ovšem připadalo jako hodina, tep jsem měl snad dvě stě padesát. Když to slyšela manželka, řekla, že jsem šílenec. Co šílenec, vlastně řekla, že jsem debil. (úsměv)
* Loni jste opět začal spolupracovat se slovinským koučem Vasjou Bajcem, který vás dovedl k úspěchům. Jak to vypadá nyní?
Funguje to, jsme spolu víc než dřív, s Davidem Jiroutkem si volají. Příští týden za ním jedu do Ramsau.
* Jenže v úvodu července jste ve třech závodech Kontinentálního poháru v Kranji a Velenje skončil nejlépe šestnáctý. Čím to?
Do zkušebního kola jsem byl neporazitelný, jen v závodě mám pořád nějaký blok. Takže mě Vasja seřval a pak radši sedl na motorku a jel se někam uklidnit. Kondičně jsem na tom dobře, ale odrážím se příliš brzy. Vasja na mě křičel: Žádných deset skoků na den, dvacet jich budeme dělat! Ale už je to v pohodě, v neděli mi volal. Jak jsme často spolu, rozumím už slovinsky skoro všechno. Chce to jen pár dobrých skoků, půjde to.
* Skoky na lyžích patří bezesporu mezi adrenalinové sporty. Patří tam i jeskynní potápění?
Možná, ale na můstcích jsem jako doma a dostat se z té jeskyně byl fakt boj. Jak říkám, takovou blbost už nikdy neudělám.
