Lidové milice vznikly jako „ozbrojená pěst dělnické třídy“ v únoru 1948. Jenže za normalizace do nich lezli už taťkové, kteří tak získali dobrý kádrový profil a doživotně se vyreklamovali z vojenských cvičení. Jiní se realizovali ve Výboru lidové kontroly, zvaném „šedý mor“. Ti mohli buzerovat občany po libosti, třeba za špatný úklid chodníků.
Doménou deprivantů byla padesátitisícová Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti. Lidé s páskou PS VB na rukávu (lidový výklad: pitomec stojící vedle blbce) mohli sice kontrolovat doklady jen v doprovodu „příslušníka“, ale tím více si vyskakovali na bližní z vědomí své nadřazenosti. V pohraničí jejich roli sehrávali pomocníci Pohraniční stráže. Na těchto oporách bazírovala všudypřítomná buzerace.
Školou toho všeho byly oddíly mladých ochránců veřejného pořádku a mladých strážců hranic. V nich vyrůstaly a charakterově se kalily budoucí opory režimu. Těm nejmladším z nich dnes ještě není ani čtyřicet.
***
Slovníček
SNB – Sbor národní bezpečnosti, působil policejně (Veřejná bezpečnost) i zpravodajsky (boj s vnitřním i vnějším nepřítelem) Lidové milice – ozbrojené oddíly KSČ založené 23. 2. 1948 při přípravě puče, původně na obranu znárodněných podniků, ale v roce 1969 při výročí okupace střílely na československé demonstranty vedoucí úloha strany – ústavní zakotvení mocenského monopolu KSČ v článku 4 ústavy z roku 1960 zákon hodnoty – cena se odvozuje z množství vynaložené práce
