Začali jsme pravidelně konzultovat.
Pro zjištění, jestli je Honzík pro školu opravdu zralý, jsem doporučila návštěvu několika specialistů. Nejdříve bylo třeba zjistit jeho zdravotní stav. Rodina zašla k pediatrovi a ten s jistými výhradami (chlapec ještě neměl neštovice a často stonal) předčasný nástup do školy nevyloučil. Dále jsme řešili motorickou obratnost. Honzík je šikovný na míčové hry. Pokud ale jde o jemnou motoriku, měl v počátcích našich setkávání ztuhlé zápěstí a jeho úchop pastelky měl velmi daleko k ideálu.
Navíc v té době neměl ještě vyhraněnou lateralitu – tužku držel střídavě v pravé a levé ruce.
Problémy měl také s výslovností.
Rodině jsem doporučila speciálního pedagoga. Chlapec se brzy zapojil do grafomotorického kroužku Petry Plačkové. Postupně převážila levá ruka a po čase ztratil Honzík nechuť ke kreslení. Současně se výrazně zlepšily i jeho řečové schopnosti.
Další důležitou oblastí školní zralosti je pozornost a pracovní návyky.
V tomto ohledu měl Honzík ještě rezervy. Při spontánní hře se dokázal již tehdy velmi dlouho soustředit na to, co jej bavilo. Méně oblíbené činnosti však vykonával jen velmi krátce, pozornost záhy uvadla. Rodina proto navštívila dětského psychologa, který shledal drobné nedostatky ve schopnosti koncentrovat se na strukturovanou činnost a dal rodině jasná doporučení, jak tento nedostatek odstranit. Pomohly i hry, které rozvoj koncentrace podporují.
Rozumové předpoklady, stejně jako zbývající „položky“ sledované při posuzování školní zralosti, emoční a sociální zralost, sebeobsluha a samostatnost, byly bez problémů. Navzdory všem doporučením ale Honzík nakonec do školy nenastoupil. Před termínem zápisu jsme se jej zeptali na jeho názor, a ten byl jasný: „Já chci ještě zůstat ve školce. Slyšel jsem od bráchy, že školáci nechodí moc často dopoledne ven a hrát si můžou až v odpolední družině.“ Rodiče jeho přání vyšli vstříc a tento jejich přístup lze jen doporučit.
O autorovi| Pavla Houštecká, studijní poradkyně
