Byla jedna chudá vdova a ta měla hodně dětí, pro které neměla dost jídla ani oblečení. Jednoho večera, aby utišila jejich švitoření a dostala je do postýlek, vložila do hrnce kámen a namluvila jim, že je to maso, které bude hotové, až se vyspí.
Za chvilku šel kolem cizinec, který se zeptal na nocleh, ale vdova mu odpověděla, že ho nemůže ubytovat, protože v domě není ani kousek masa a ona ho nemá čím pohostit.
Muž si ale všiml hrnce na kamnech a zeptal se, co v něm je, a tak mu to vdova pověděla. On na to, že jí ukáže, že je to výtečná skopová kýta, a opravdu ji z hrnce vytáhl. Pak jí řekl, ať se podívá do truhly na druhém konci domu, že tam najde spoustu chleba a jiného jídla. Opravdu tam chleba našla, a probudila děti, aby se najedly. Když se dosyta najedli, nejstarší chlapec poprosil muže, aby jim vyprávěl nějaký zábavný příběh, čemuž cizinec ochotně vyhověl. Když příběh dovyprávěl, požádal chlapce, aby mu za něj zaplatil, ten ale řekl, že mu nemá co dát.
Cizinec ho pak vzal k řece, hodil ho do vody a proměnil v rybu a řekl, že až uplyne sedm dní, poví mu, čím mu může zaplatit. Ale když za sedm dní položil chlapci tutéž otázku, dostalo se mu stejné odpovědi. Tak ho proměnil v hada, který se obtočil kolem stromu, a za sedm dní se znovu zeptal a znovu dostal stejnou odpověď.
Potom ho proměnil ve straku a za sedm dní položil stejnou otázku, ale odpověď dostal tentokrát jinou. Straka poprosila nebesa o stejně dobrý příběh.
Cizinec odpověděl: „Kdybys tohle řekl hned napoprvé, ušetřil bys mě i sebe spousty zbytečných starostí. Teď se vydej k nedalekému kouzelnému zámku, který patří obrovi; stráže brzy usnou. Když projdeš mnoho komnat, v jedné z nich najdeš dceru skotského krále, spící na mramorovém stole. Dotkni se talismanu nad její hlavou a ona se probudí a poradí ti, co máš udělat, aby se ona a lidé v ostatních zámeckých pokojích zotavili.“ Jakmile to cizinec dořekl, zmizel.
Mladík se vydal na cestu a opravdu našel všechno tak, jak to popsal cizinec; když se princezna probudila, zeptala se ho, jak se mu podařilo dostat se dovnitř přes stráže a na spoustu dalších věcí, a on jí to všechno pověděl.
Ona mu pak prozradila, že obrův život je ukrytý ve vejci a že okamžitě zemře, když se vejce rozbije. Také mu řekla, že to vejce opatruje jedna stařena, a té kdyby se dokázal nějakým způsobem zbavit, dostal by se k vejci, které by snadno rozbil, a oni by byli zachráněni. Potom mu poradila, kde tu starou čarodějnici najde, což chlapec udělal, způsobně ježibabu pozdravil a řekl: „Vidím, že vám není moc dobře.“
„To teda není,“ odpověděla mu, „ale kdybys mě odnesl na vzduch, udělalo by se mi líp.“
Tak ji vzal na záda a hodil do velkého ohniště, a když pak vyletěla komínem, znělo to jako zaburácení hromu.
Potom našel vejce a rozbil je, a obr se s ohromnou ránou zřítil k zemi a jeho bezvládné tělo leželo před zámkem. Nato se probudili i všichni vězni a s velkou radostí mladíkovi děkovali za vysvobození. Pak šli každý svou cestou a chlapec odešel s Malcolmovou dcerou, kterou od starého krále dostal za ženu jako projev díků za její vysvobození. Král mu také udělil několik královských vyznamenání a říká se, že se mu klaněli všichni vévodové z Buccleuchu.
Nakonec se mladík s princeznou dočkali početné a šťastné rodiny. Mally Whuppie Vypravěč: paní Muirová, matka pana Muira, ředitele gymnázia v Aberdeenu
Bylo nebylo, žili kdysi muž a žena, kteří měli moc dětí a neměli pro ně dostatek jídla, a tak vzali tři nejmladší, zavedli je do lesa a nechali je tam. Děti putovaly a putovaly, ale nikde neviděly žádné stavení. Začalo se stmívat a trápil je hlad. Nakonec zahlédly světlo, a tak se za ním vydaly; ukázalo se, že je to světlo z nějakého domu.
Zaklepaly na dveře a vyšla žena, která se zeptala, co si přejí. Děti poprosily, jestli by je mohla pustit dovnitř a dát jim něco k snědku. Žena odpověděla, že to nepůjde, protože jejím mužem je obr, a až přijde domů, zabil by je. Prosily ji, aby jim dovolila se tu alespoň na chviličku zastavit, že odejdou dřív, než se obr vrátí.
Nakonec se nad nimi žena slitovala a pustila je dovnitř, usadila je k ohništi a dala jim mléko a chleba; ale sotva začaly jíst, ozvalo se hlasité zabušení na dveře a strašný hlas řekl: „Čichám, větřím, slídím, krev lidskou tu cítím!“
„Koho tam máš, ženo?“ „Ále,“ odpověděla žena, „to jsou jen tři malá děvčátka, je jim zima a mají hlad, brzy půjdou pryč. Nechej je být, muži.“ Na to obr nic neřekl, jen snědl svou ohromnou večeři a pak děvčatům nařídil, aby tu zůstaly přes noc.
Měly spát v jedné posteli s jeho třemi vlastními dcerami. Nejmladší z návštěvnic se jmenovala Mally Whuppie a byla tuze chytrá. Všimla si, že než se uložily ke spánku, obr jí a jejím sestrám uvázal kolem krku slaměný provázek, zatímco vlastním dcerám dal zlaté řetízky. A tak si Mally dala pozor, aby zůstala vzhůru, a čekala, až všichni usnou. Pak vyklouzla z postele, odvázala slaměné provázky svých sester a svůj a obrovým dcerám sundala z krku zlaté řetízky. Potom jim nasadila ty slaměné a sobě a sestrám dala zlaté a znovu ulehla. Uprostřed noci obr vstal, vyzbrojil se silnou holí a ve tmě nahmatal krčky se slaměnými provázky. Snesl své dcery na zem a umlátil je k smrti. Pak si znovu lehl, přesvědčen, že ubil tři cizinky.
Když Mally usoudila, že je načase utéct, vzbudila své sestry a spolu vyklouzly z domu. V pořádku se dostaly ven a běžely a běžely a do rána se nezastavily, až před sebou uviděly veliký dům. Ukázalo se, že je to královský palác; a tak Mally vešla dovnitř a pověděla králi svůj příběh.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Ten jí řekl: „Mally, jsi chytré děvče a vedla sis skvěle; ale kdyby ses vrátila a dokázala vzít obrovi meč, který visí nad čelem jeho postele, dal bych tvé nejstarší sestře za muže svého nejstaršího syna.“ Mally slíbila, že se pokusí meč získat. A tak se vrátila, podařilo se jí vloudit do obrova domu a schovat se pod postelí.
Obr přišel domů, snědl velkou večeři a šel spát. Mally počkala, dokud nezačal chrápat, vyplížila se zpod postele, natáhla se přes obra a sundala meč; jenže jak ho přenášela přes postel, meč zarachotil a obr vyskočil; a Mally utíkala a obr za ní, až doběhli k Mostu z jednoho vlasu, který děvče přeběhlo, ale obr nemohl, a tak za ní zavolal: „Jen počkej, Mally Whuppie! Běda, jestli se někdy vrátíš.“ A ona mu zazpívala: „Ještě dvakrát, povídám, do Španěl se podívám.“ A tak Mally donesla meč králi a její sestra se provdala za jeho syna.
Král potom řekl: „Vedla jsi si skvěle, Mally; ovšem kdyby se ti podařilo vzít měšec, který má obr pod polštářem, dal bych tvé druhé sestře za muže svého druhorozeného syna.“
A Mally slíbila, že se pokusí měšec získat. Tak se vydala do obrova domu, vplížila se dovnitř a znovu se schovala pod postel a čekala, až obr sní svou večeři, usne a začne chrápat. Pak vylezla zpod postele, vsunula ruku pod polštář a vytáhla odtud měšec, ale zrovna když vybíhala ze dveří, obr se probudil a běžel za ní. Oba utíkali, až doběhli k Mostu z jednoho vlasu, kam obr nemohl, a tak volal: „Jen počkej, Mally Whuppie! Běda, jestli se někdy vrátíš.“ A ona mu zazpívala: „Ještě jednou, povídám, do Španěl se podívám.“ A tak Mally donesla králi měšec a její druhá sestra byla provdána za králova druhorozeného syna.
Potom jí král řekl: „Jsi chytré děvče, Mally, ale kdybys ještě dokázala vzít obrovi prsten, co nosí na ruce, dal bych ti za muže svého nejmladšího syna.“ Mally slíbila, že se pokusí prsten dostat, a znovu se vydala do obrova domu a schovala se pod postel. Obr zanedlouho přišel domů, a když snědl svou velikou večeři, uložil se ke spánku a za chvilku začal hlasitě chrápat. Mally vylezla zpod postele a natáhla se, aby dosáhla na obrovu ruku, a kroutila prstenem, dokud mu ho nestáhla; jenže vtom se obr probudil, popadl ji za ruku a řekl: „Tak, a mám tě, Mally Whuppie. Kdybych já tobě provedl tak hrozné věci, jako ty jsi provedla mně, jak bys mě potrestala?“ Mally se zamyslela, jaký plán by jí mohl pomoci k úniku, a prohlásila: „Strčila bych tě do pytle a s tebou kočku a psa a jehlu, nit a nůžky, a pověsila bych tě v tom pytli na zeď a pak bych šla do lesa najít tu nejsilnější větev, a až bych se vrátila domů, sundala bych tě ze zdi a tou větví tě ubila k smrti.“ „Tak, Mally,“ pravil obr, „přesně to ti udělám.“ Přinesl tedy pytel a Mally do něj dal i s kočkou a psem a přidal jehlu, nit a nůžky, pověsil ji na zeď a odešel do lesa pro větev.
A Mally spustila: „Ach, kdybys viděla, co vidím já.“ Na to obrova žena: „A co tam vidíš, Mally?“ Ale Mally řekla jen: „Ach, kdybys viděla, co vidím já.“
Žena ji poprosila, aby jí pustila k sobě do pytle, protože chtěla vidět to co Mally. Ta tedy prostřihala nůžkami do pytle díru, vzala si jehlu a nit a seskočila dolů a pak pomohla obrově ženě do pytle a díru zase zašila.
Obrova žena nic neviděla a chtěla zase zpátky na zem; ale Mally ji tam nechala a schovala se za dveře. Když přišel obr s ohromnou větví v ruce, sundal pytel ze zdi a začal do něj bušit. Jeho žena volala: „To jsem já, muži,“ ale uvnitř štěkal pes a mňoukala kočka, takže její hlas vůbec nebyl slyšet. Mally ale nechtěla, aby ji obr zabil, tak vystoupila zpoza dveří, a když ji obr uviděl, hned se za ní rozběhl; a oba utíkali, až doběhli k Mostu z jednoho vlasu a Mally ho přeběhla, ale obr nemohl, a tak volal: „Jen počkej, Mally Whuppie! Běda, jestli se někdy vrátíš.“ A ona mu zazpívala: „Už nikdy, povídám,“ zazpívala, „do Španěl se nepodívám.“ A tak Mally donesla králi prsten, provdala se za králova nejmladšího syna a obra už nikdy víc nespatřila...
Čtyři historky o Wattym Dunlopovi Existuje spousta záznamů jadrných a vtipných výroků jednoho pastora z jihu, obvykle zvaného „náš Watty Dunlop“. Jednou si nějací dva mladí darebové usmyslili, že si z pastora vystřelí. S vážnou tváří ho oslovili na High Street v Dumfries: „Velebný pane, slyšel jste tu novinu?“ „Jakou novinu?“ „No, že umřel Ďábel.“ „Umřel?“ povídá pan Dunlop. „Tak to se musím pomodlit za dva čerstvé sirotky.“
Jindy se zase se svým typickým smyslem pro humor vypořádal s pokusem ho napálit. Vědělo se, že se chystal povečeřet s pastorem, jehož fara stála blízko kostela, takže zpátky musel jít přes hřbitov. A tak si na něho ve tmě počíhalo pár nezbedů a jeden k němu přišel v přestrojení za ducha a doufal, že ho vystraší. Jeho plán ale záhy ztroskotal, když se s ním Watty dal klidně do hovoru: „No, pane duchu, jedná se o nějaké hromadné povstání, nebo jste si jen vy sám vyšel z hrobu na procházku?“
Od jednoho spisovatele jsem dostal další Wattyho břitkou repliku. Před nějakým časem měl v Dumfries kázání uznávaný Edward Irving a poslechnout si ho přišel i člověk, který tu platil za místního šprýmaře. Ten se druhý den setkal s Dunlopem, který se ho zeptal: „Tak, Willie, a copak si myslíš o panu Irvingovi?“ „Pche,“ odpověděl Willie opovržlivě, „ten chlap je trhlej.“ Dunlop ho poplácal po rameni a řekl: „Ale Willie, trhlinou často vidíš probleskovat světlo.“
Reverend Walter Dunlop z Dumfries jednoho dne doprovázel pohřební průvod, když uviděl muže ženoucího hejno hus. Nezvladatelný tvar toho stáda dvounožců honáka tak rozzuřil, že naštvaně zavolal: „Čert ať je zadusí!“ Pan Dunlop došel kousek dál a minul statek, kde sluha zaháněl několik sviní a volal: „ Čert ať je vezme!“ Vtom k němu přistoupil pan D. a řekl: „Jojo, člověče, tvůj pán za chvilku přijde; je kousek odtud a zrovna jednomu chlápkovi dáví pár husí.“
***
KNIHOVNIČKA LN
Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
O hnědém medvědu ze Zeleného údolí
Překlad: Martina Joujová a Daniel Samek Vydalo: nakladatelství Argo 377 stran, 398 Kč Zítra: Příběhy jihočeských hostinců
