Dnes o možných uklouznutích na cestě mezi hrnkem a rtem Překladatelství má s většinou povolání společné to, že se do značné míry skládá z rutinní a úmorné práce, o které se sotva dá vyprávět něco zajímavého (anglicky a také dánsky doslova: o které není domů co psát). Ale na rozdíl od vykonavatelů mnoha jiných zaměstnání je překladatel při vydělávání si na živobytí zhusta odměňován okamžiky radosti, když se mu po dlouhém trápení podaří šikovně rozlousknout nějaký hodně tvrdý oříšek.
Obzvlášť fascinující jsou ustálená rčení, na nichž se krásně ukazuje, jak každý jazyk nahlíží svět svým vlastním a neopakovatelným způsobem, a jsou v neposlední řadě i nevyčerpatelným zdrojem zábavy a poučení. Čtenáři mají tu smůlu, že pokud dotyčný jazyk neovládají, jsou z principu věci o tyto zážitky ochuzeni. Překladatel přeloží rčení odpovídajícím rčením českým, a jak to vlastně vypadá v jazyce originálu, to se nedozvědí. Když si v překladu z angličtiny přečtou, že hlavní hrdinka zabila dvě mouchy jednou ranou, možná nevědí, že Angličan v podobné situaci řekne, že člověk zabil dva ptáky jedním kamenem. Že bychom k překladům – hlavně beletristických děl – začali připojovat frazeologické slovníčky, to se nezdá moc pravděpodobné. Proto bych se rád podělil o několik zajímavých kousků, na něž jsem v poslední době narazil.
Když se Čech rozhoupe k činu pozdě, řeknou o něm, že přišel s křížkem po funuse. V němčině se říká, že zakryl studnu až poté, co do ní dítě spadlo, popřípadě se už utopilo. A v angličtině zase zkonstatují, že si zamknul vrata od stáje, až když mu ukradli koně.
Když se naopak člověk do věci moc hrne a málo u toho přemýšlí, řekneme mu, aby neříkal hop, dokud nepřeskočí. Dán mu připomene, aby kůži z medvěda neprodával, dokud ho nezastřelí. A Angličan poznamená, že na cestě mezi hrnkem a rtem hrozí mnohé uklouznutí.
Povídal jsem onehdy jisté dámě, že ono české, že to je jako z bláta do louže, se švédsky řekne, že to je jako z popela do ohně. Ona mi začala dokládat, že to vůbec není totéž, protože v tom švédském případě – na rozdíl od toho českého, kde to víceméně je prašť jako uhoď – člověk jde ze špatného do horšího, ale to nechť si čtenář, pokud bude chtít, přebere a rozhodne sám.
Když Švédové dotáhnou věc do šťastného konce, tak řeknou, že to dovedli do přístavu. To je může napadnout jen díky tomu, že jejich země je obklopená mořem. Dánové zase nenadávají jako dlaždiči, nýbrž jako námořníci. A Angličané neřeknou o snadné záležitosti, že to byla hračka, nýbrž že to byla hladká plavba. Ale svoje kulturně-historická, pro jiné národy nepochopitelná specifika máme i my a bůhví, co by si s tím tamější překladatelé počali: Nejednou jsem slyšel, jak někdo o něčem (co ve srovnání s něčím jiným bylo snadné) říká, že to byl pionýrský tábor.
A moc rád mám rozkošné dánské slovíčko lommelaerke. Lomme je kapsa, laerke je skřivánek, takže doslova kapesní skřivánek či lépe skřivánek do kapsy. Nejde o ochočeného živého zpěváčka ani o hračku, nýbrž o onu kovovou lahvičku, v níž si člověk s sebou do přírody i kamkoli jinam bere ohnivou vodu. My se musíme spokojit s placatkou či placaticí, Angličané s prachsprostou flaškou (flask) a Dánové si s sebou na výlet nosí skřivánka. Možná i proto z průzkumů pravidelně vycházejí jako nejspokojenější národ na světě.
***
Povídal jsem onehdy jisté dámě, že české „z bláta do louže“ je jak švédské „z popela do ohně“. Začala dokládat, že to vůbec není totéž.
O autorovi| Robert Novotný překladatel
