Dosáhl vysokého společenského postavení. Zemřel v 53. století před Kristem a bylo mu něco málo přes třicet. Přestože jeho život skončil ve věku pro tehdejší dobu obvyklém, příčinou byl nejspíš pořádný úder do hlavy. Od okamžiku, kdy k tomu došlo, ho patrně trápily bolesti, neboť se mu pokusili lebku v místě zranění trepanovat (chirurgicky otevřít). Bolesti však zřejmě trvaly až do smrti, jelikož v hrobě odpočíval s rukama přiloženýma ke spánkům.
Součástí pohřební výbavy byl džbánek a miska, které asi předtím používal k jídlu a pití, kopytovitý sekeromlat vyrobený z kamene pocházejícího pravděpodobně z podhůří Jizerských hor, pazourková čepel z krakovské jury, přívěsek na krk z mušle ostnovky od Středozemního moře, mramorové korálky, čtyři zuby vysoké zvěře a dva mlecí kameny.
Horní část těla i lebku pokrývalo množství červeného okru; červená značila transformaci a cestu z pozemského světa do jiného. Jako zvláštní symbol úcty, jíž se těšil, měl na sobě kromě přívěsků i náramek z ostnovek.
Pocházel z kraje kolem Vedrovic, kde setrval až do smrti. Jedl rozmanitou stravu obsahující divoké i zušlechtěné plodiny a volně žijící i domestikovaná zvířata, avšak masitou stravu míval pravidelněji než ostatní vesničané.
Muž žil v době, kdy v celé Evropě staré lovecko-sběračské tradice nahrazovalo polní hospodaření. Přesněji ho lze zařadit do období kultury s lineární keramikou. Tradice, pro niž je charakteristická keramika zdobená rovnými či zavinutými čarami, měla svůj původ v jihovýchodní Evropě. Otázkou je, jak tato kultura pronikla až do Vedrovic. Během několika staletí se navíc rozšířila do celé střední Evropy a na západě dosáhla až do Pařížské pánve a Nizozemska.
Obydlí, chlév i zásobárna Šíření zemědělství po Evropě znamenalo revoluci. Lidem, kteří byli dosud závislí na méně spolehlivých nekultivovaných zdrojích, to otevřelo řadu možností. Chov zvířat a pěstování rostlin mohly uživit větší populace než lov a sběr.
Objevují se další způsoby zpracování keramiky, štípané a leštěné kamenné nástroje. Patrně nejpozoruhodnější jsou však velké domy kultury s lineární keramikou. Před vznikem Římské říše představovaly zřejmě nejrozsáhlejší společná obydlí ve střední Evropě. Kombinovaly lidské obydlí, stodolu, chlév a zásobárnu, a navíc nejspíše sloužily i ke společným shromážděním. Jejich obyvatelé byli zapojeni do rozsáhlé sítě výměnného obchodu sahající od Jadranu k Baltu a od oblasti dolního Rýna až k dolnímu Dněpru. Tato síť symbolizovala kosmopolitní povahu neolitické společnosti.
Původní lovci-sběrači se začlenili do světa kultury s lineární keramikou překvapivě rychle, což naznačuje, že pro ně byl tento způsob života atraktivní. Ale proč? Jak vypadal všední život v průběhu dramatické společenské změny?
Hustě zalidněné osady a těsný kontakt se zvířaty zvyšovaly riziko přenosu chorob pro člověka nových, například tuberkulózy. Úsilí vložené do obdělávání půdy a chovu dobytka (za situace, kdy kýžená odměna přijde až za několik měsíců) zvyšovalo výnosnost loupeživých útoků. Zemědělci byli nejspíš donuceni svůj majetek a pole bránit. Možná náš muž zemřel právě na následky nepřátelského střetnutí. Zároveň bylo třeba udržovat vztahy mezi komunitami, a to jak kvůli výměně partnerů a informací, tak kvůli sdílené zkušenosti a inovacím.
Pohřebiště v základech domu? Naštěstí ne!
Archeologové zatím identifikovali všeobecné změny ve společnosti, ale už neodhalili životní historie jednotlivců. Dnes máme možnost rekonstruovat každodenní život dávných lidí za pomoci nejmodernějších biologických analýz jejich tělesných ostatků, a to v kombinaci se zkoumáním artefaktů v hrobech.
Archeologická lokalita ve Vedrovicích, 40 km jihozápadně od Brna nedaleko Moravského Krumlova, byla odkrývána v letech 1975 až 1982. Zahrnuje pohřebiště, sídliště a tři ohrazené prostory z doby po raném období lineární keramiky a možná i druhé pohřebiště. Ačkoli nebyla vykopána úplně celá, výzkum naznačuje, že osídlení je staršího data než pohřebiště.
Zachovávání odděleného sídliště a pohřebiště činí z místa výjimečnou archeologickou lokalitu. Většina komunit kultury lineární keramiky totiž pohřbívala mrtvé jednotlivě pod základy svých velkých domů nebo v okolí sídliště. Pohřbené ostatky ztotožněné s domem představovaly akt založení a uzavření, který symbolizoval ztotožnění života domu s průběhem lidské existence. Šlo o praxi převzatou od prvních neolitických kultur v jihovýchodní Evropě.
Ve Vedrovicích bylo ale nejméně sto osob pochováno mimo vesnici. Proto máme vzácnou příležitost kosterní pozůstatky mrtvých analyzovat. Rovněž můžeme jednotlivce porovnávat mezi sebou - jejich původ, zdraví, stravu, společenské postavení i osobní historii.
Provedli jsme řadu biochemických analýz, které se vzájemně doplňovaly. Pomocí radiokarbonové metody jsme zjistili, že pohřbení představují tři až čtyři generace, které žily převážně v průběhu sta let mezi 5300 a 5200 před Kristem. Biochemická analýza stroncia, kalcia, izotopů uhlíku, kyslíku, dusíku a síry, provedená na zubech zemřelých, odhalila, kde se narodili, zatímco stejná analýza kostí poskytla informace o tom, kde strávili posledních deset až patnáct let života.
Pomocí analýzy mitochondriální DNA, zděděné „po přeslici“, můžeme určit původ předků po mateřské linii u žen i u mužů. Náš vzorek nezahrnuje všechny pohřbené, ale poukazuje na to, že 15 až 20 procent obyvatel Vedrovic nebyli místní.
Většina se narodila, žila a zemřela ve Vedrovicích (14 mužů, 16 žen, 14 dětí ze vzorkované populace). Dva muži a dvě ženy přišli na svět v okolí, ale během života cestovali: dospělost prožili v cizích krajích, ve Vedrovicích nakonec zemřeli. Tři muži a čtyři ženy byli mladí přistěhovalci: narodili se v cizině, ale posledních 10 až 15 let života strávili ve Vedrovicích. A jeden muž a jedna žena byli cizinci vysokého společenského postavení (oba pochovaní v hrobech s bohatou výbavou): narodili se a žili hlavně mimo Vedrovice, ale přesto tam zemřeli.
Naše biochemické a genetické analýzy poukazují na rozvinuté meziregionální kontakty a na vzdálenější styky s krajinami v jihovýchodní, východní a západní Evropě. Potvrzují to i analýzy nalezených předmětů.
Čilé kontakty s cizinou Geneticky byli obyvatelé Vedrovic typickými představiteli středoevropského neolitu, ačkoli se zde našlo i několik typů „exotické“ mitochondriální DNA. Zdá se, že se někteří lidé (bez závislosti na věku či pohlaví) mezi komunitami stěhovali.
Výměnná síť zprostředkovávající šperky či ozdoby z mušlí ostnovek nebo nástroje z exotických kamenů určitě vytvořila cesty, po nichž lidé migrovali. Vedrovice sloužily v jistém smyslu jako průchozí komunita, v níž se mísily kulturní tradice udržováním kontaktů se vzdálenými krajinami, a také se tam lidé stěhovali a zase odtamtud odcházeli.
Víme, že lidé z Vedrovic měli jak kulturní, tak i genetické vztahy s jihovýchodní Evropou, zejména s prostorem západního Maďarska, kde kultura s lineární keramikou vznikla. Není vyloučeno, že někteří z vedrovických obyvatel postoupili dále do východních Čech, kde založili raná sídliště s lineární keramikou, jako jsou například Bylany. Kontakty mezi neolitickými zemědělci v Bylanech a Vedrovicemi jsou doloženy výměnou kamenných surovin. Takové otevřené kontaktní komunity podporovaly šíření kultury.
***
Prof. Marek Zvelebil, Ph. D., (* 1952) se na Univerzitě v Sheffieldu zabývá mezolitem, neolitem, bioarcheologií a krajinnou archeologií. Paul Pettitt, Ph. D., (* 1966) se tamtéž věnuje chronometrickému datování a vývoji pohřebních tradic a rituálů. Alena Lukeš, Ph. D., (* 1975) se zabývá mezolitickou a neolitickou kulturou v Evropě, zejména předáváním kultur z generace na generaci. Článek byl převzat z únorového čísla časopisu Vesmír, které vyšlo tento týden.
Text zkrátila a upravila redakce LN.
Obchodníci i světoběžníci z Vedrovic
Malá, přes 7200 let stará zemědělská osada, otevírá okno do minulosti. Nové analýzy nalezených kosterních ostatků i předmětů „oživují“ její dávné obyvatele. Ukazují, že udržovali obchodní kontakty se vzdálenými kraji a mnozí patřili ke světoběžníkům.
