ROZCESTNÍK
Zajímavé. Právě v den, kdy na svém blogu Jan Macháček přátelsky polemizoval s Václavem Havlem, s jeho odsudkem „růstu růstu růstu“, přinesl stejné téma FAZ. Článek „Sláva růstu“ rozebírá boom katastrofistů a proroků zániku světa. Ačkoliv oproti čtyřicet let staré skepsi Římského klubu („Meze růstu“) se poměry zlepšily, katastrofisté to vidí jinak: Svět je špatný. Svět je nespravedlivý. Všechno skončí špatně. Ke slovu se hlásí zestárlí skeptici od levičáků po konzervativce – a mezi nimi mladý „mnohoúčelový filozof“ Richard David Precht a sociální psycholog Harald Welzer.
Jak to, že jejich apokalyptické scénáře nevycházejí? ptá se autor Georg Meck. Jak to, že „systém“ (jak oni říkají) přežívá, že krach Lehman Brothers nás nevrátil do doby kamenné? Protože teď to o chlup vyšlo, ale příště dopadneme tím hůř, namítají skeptici. Jádro jejich společenské kritiky spočívá v tom, že se soustřeďujeme na HDP, na kvantitativní růst, ale důležitější je růst kvalitativní, operující s pojmy jako štěstí. Za vzor dává Precht vegetariány bez řidičáku i mobilu. Ale jak se k tomu dopracovat? Precht to zatím jen naznačil: „I v reálném socialismu byli veskrze spokojení lidé, kteří si nedělali moc z toho, že jejich životní úroveň se v 80. letech nezvyšovala.“ * * * Wall Street Journal se v redakčním editorialu věnuje jevu, kterým se v posledních letech vyznačuje Evropa – jde o delegitimizaci Izraele. Andrej Sacharov se musí obracet v hrobě. Cena Evropského parlamentu za lidská práva, nazvaná po nejznámějším sovětském disidentovi, totiž očerní židovský stát. Mezi třemi letošními nominanty byla izraelská skupina Prolomit ticho, jež odhaluje zneužívání vojenské síly na palestinských územích. To uráží Izrael, píše WSJ, neboť cena je určena těm, kdo bojují proti „netoleranci, fanatismu a útlaku“. Pokud evropští zákonodárci kladou Izrael do této kategorie, do téže skupiny jako režimy na Kubě a v Etiopii, odkud jsou zbylí dva nominanti, pak se ho opět pokoušejí delegitimizovat. V Izraeli se nemusí „prolamovat ticho“, je to hlučná demokracie, v níž jsou premiéři vyšetřováni, ve prospěch palestinských petic rozhoduje i Nejvyšší soud a vládu i armádu rutinně kritizuje tisk.
* * * V týdeníku Spectator ilustruje totéž téma Melanie Phillipsová. Na každoroční Belfastskou konferenci, do sekce „Konflikt na Blízkém východě“, byl pozván jako panelista profesor Geoffrey Aldermann, britsko-židovský komentátor a obhájce Izraele. Jenže pořadatelé ho na poslední chvíli e-mailovým vzkazem odsunuli do publika – ve prospěch dvou jiných Židů, ale výrazných kritiků Izraele na pódiu. Takto se hladce mění delegitimizace, šikanování a ostrakizace židovského státu v delegitimizaci, šikanování a ostrakizaci Židů, kteří tento stát podporují, píše Phillipsová. Židovskému státu se nedovoluje bránit vlastní existenci; jeho židovským stoupencům se nedovoluje hájit právo židovského státu na obranu.
* * * Znáte film Strach a hnus v Las Vegas? Pokud ano, tak lépe porozumíte článku z deníku New York Times s titulem Strach a hnus v Nevadě. Přibližuje jeden z mítinků Tea Party v Las Vegas. Republikánka Sharron Angleová, jež kandiduje do Senátu proti lídrovi demokratické většiny Harrymu Reidovi, se nedostavila. Ale dobře ji zastoupil šerif Joe Arpaio. Ano, ten Arpaio, jenž v arizonské poušti postavil stanové věznice pro ilegální přistěhovalce. Když Arpaio oslovil Nevaďany: „Chlapi, máte tu poušť, proč nepostavíte pár stanů?“, publikum v Las Vegas se smálo, až se stěny klubu třásly. Přičemž se objevila hesla, že demokratický senátor Reid je zrádce, socialista a odpad. Je to skutečně strach a hnus? Nebo jen odpor newyorských novinářů k lidem, kteří mají své sympatie úplně jinde? * * * Obloukem se vracíme k úvodu. Süddeutsche Zeitung líčí, jak spisovatel Henryk Broder zakládá exkluzivní magazín pro exkluzivní klientelu. Časopis Neugier.de nechme stranou, zajímavější je způsob prezentace jeho týmu. Broder je známý provokatér, navíc Žid, takže si více než germánští Němci dovoluje hříchy proti politické korektnosti ve stylu hlášek „islám se má k islamismu jako teror k terorismu“. Teď shromáždil tým, o kterém SZ píše: „Jsou známí jako autoři na slovo vzatí, jako novináři, jimž není žádná rána dost čerstvá, aby do ní nestrkali prsty, jako publicisté, kteří přilévají olej do ohně – a pak se z plamenů těší. Už léta otevřeně říkají, čeho mají dost. Mají plné zuby toho, v čem vidí jakousi náhražkovou víru – klimahysterie, zpochybňovačství, dobrolidství. Jsou stoupenci kapitalismu, jaderné energie a genové technologie. A protože to je opravdu menšinový postoj, přijde jim snadné prezentovat se jako revolucionáři.“
Tak tohle je pozoruhodné – ta samozřejmost, s níž i solidní mainstreamové noviny píší, že být pro kapitalismus, jadernou energii a genové technologie je menšinový postoj. Už chápete, proč mají v Německu takový úspěch katastrofisté?
***
I v reálném socialismu byli veskrze spokojení lidé, kteří si nedělali moc z toho, že jejich životní úroveň se v 80. letech nezvyšovala. David Precht
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, redaktor LN
