Prastaré obětní místo, rezidence thráckých králů, světoznámá věštírna nebo pevnost určená k obraně zlatého dolu. Takové funkce plnily stavby, které v průběhu staletí vyrůstaly v lokalitě Perperikon.
Víno pomalu stékalo po oltáři, na kterém hořel oheň. Přítomní lidé upřeně hleděli do plamenů a sledovali stoupající dým. Z kouře se totiž daly vyčíst informace o budoucím osudu.
Jak dopadne mé tažení do Asie? Ptal se ve 4. století před Kristem Alexander Veliký ve slavné věštírně - v Dionýsově chrámu. Když položil oběť na oltář, dozvěděl se, že se mu podaří dobýt celý svět. Dobré zprávy čekaly o tři století později také na otce Oktaviána Augusta. Podle věštby se měl jeho syn stát římským císařem.
V Dionýsově chrámu se konzultovala rozhodnutí zásadně ovlivňující světové dějiny. Pozůstatky slavné věštírny však archeologové marně hledali více než sto let. Nedávno se jim konečně podařilo hádanku rozluštit. Jak vyplývá z výzkumů Nikolaje Ovčarova, pracujícího v Archeologickém ústavu Bulharské akademie věd, ukrývaly Dionýsův chrám bulharské hory.
Pohled do obří svatyně
Lokalitu Perperikon, jež se nachází ve východní části pohoří Rodopy, považovali odborníci donedávna za obyčejnou středověkou pevnost. Vykopávky, které profesor Ovčarov zahájil zhruba před sedmi lety, však ukázaly, že zde lidé sídlili mnohem dříve.
„Perperikon sloužil jako kultovní místo už před šesti tisíci lety,“ přibližuje nové poznatky pro LN Nikolaj Ovčarov, známý archeolog, který v polovině listopadu přijel do Prahy na pozvání Bulharského kulturního institutu a Velvyslanectví Bulharské republiky.
Tehdejší obyvatelé oblasti využívali unikátní místo ve skalách jako svatyni. Obětiny kladli přímo na kameny nebo je umisťovali do puklin a dalších otvorů. Skalní masiv začali postupně opracovávat. Ve druhé polovině 2. tisíciletí před Kristem tak vznikl chrám vytesaný do kamene. Jeho „jádro“ tvořil ovál s průměrem zhruba 30 metrů, místy zapuštěný šest, sedm až osm metrů hluboko do skalní masy. Uprostřed stál kruhový oltář, vysoký tři a o průměru dva metry. Na něm se zapalovaly obřadní ohně. Do sálu ústil 100 metrů dlouhý koridor.
„V prostoru kolem hlavní svatyně se nacházelo mnoho dalších vedlejších oltářů. Podle našich poznatků zaujímala celková plocha, kde se odehrávaly rituální činnosti, šest čtverečních kilometrů. Perperikon je tedy co do rozlohy největší svatyní doby bronzové na Balkánu,“ vysvětluje profesor Ovčarov.
Období temna nepřišlo
Jak ukazují četné nálezy keramických nádob, patřili tehdejší obyvatelé oblasti mezi příslušníky thrácké kultury. Písemné prameny vykreslují Thráky jako milovníky vína, vynikající pěvce, básníky i jezdce na koních. Od konce 2. tisíciletí obývali celý východní Balkán. Žili však v mnoha rozdrobených královstvích a nikdy nevytvořili jednotný stát. Řecký historik Hérodotos je považuje za sveřepé a krvežíznivé bojovníky.
Kromě thrácké keramiky se v Perperikonu objevuje i keramika dovezená z Malé Asie nebo z ostrovů v Egejském moři. Takové nálezy svědčí o čilých kontaktech Thráků s okolními kulturami.
„Našli jsme také mnoho zbraní a nástrojů, třeba bronzové sekyry, udice, šídla. Mezi významnější objevy z poslední doby patří kopí a meč pocházející ze 13. až 12. století před Kristem,“ upozorňuje Nikolaj Ovčarov.
V blízkosti chrámu se soustřeďovaly dílny, důležitou roli hrálo hlavně odlévání bronzu - našly se kamenné formy pro lití tohoto kovu nebo pece pro jeho tavení. Původně celkem pustý chrám se tak postupně měnil v živé osídlené místo.
Jak ukázaly nejnovější výzkumy, oblast kvetla i v 11. až 9. století před Kristem. Ve stejném období v sousedním mykénském Řecku zaniká stará vysoce rozvinutá kultura v důsledku přírodních katastrof a nájezdů nepřátel. Archeologové hovoří o době temna - „dark age“.
„V oblasti Perperikonu však k takovému úpadku nedošlo. Naopak, zatímco je mykénská kultura v krizi, thrácká kvete. Příčiny odlišností ve vývoji budeme nyní důkladně analyzovat,“ plánuje profesor Ovčarov. V antické době se chrám rozrůstá, jsou k němu přistavěny další budovy. Původní kultovní ovál se začleňuje do vznikajícího rozlehlého komplexu. Ten pravděpodobně sloužil jako královská rezidence Thráků.
„Jen přízemí se rozkládalo na ploše deseti tisíc metrů čtverečných. Protože bylo vytesáno do skály, známe ho poměrně důkladně,“ poznamenává Nikolaj Ovčarov. Přízemní prostory mají mnohdy stěny vysoké pět až šest metrů. Mimo to je jejich interiér propracován do nejmenších detailů. „Můžeme vidět dveře vytesané do skály, a to dokonce i s prahy a mechanismy pro zavírání a otevírání,“ upozorňuje profesor Ovčarov.
A jak byla rezidence rozčleněna? Trůnní sál v délce 32 metrů obklopovaly síně a vedlejší místnosti. Na ně navazoval systém více než padesáti chodeb, koridorů, vestibulů či předsíní. Původní kultovní ovál byl „zabudován“ do severozápadní části komplexu.
Na palác navazovaly další stavby. V nejvyšší části pahorku vyrostla akropole. Její stěny o síle tří metrů byly zbudovány z obrovských kamenných bloků. Akropole fungovala s určitými úpravami a přestavbami až do středověku. Severně a jižně od paláce byla do skály vysekána podhradí. Ve 2. až 3. století po Kristu se Perperikon rozrostl na rozlehlé skalní město.
Pokračování na straně X
Dokončení ze strany IX
„Na základě některých antických písemností můžeme vyslovit mimořádně zajímavou hypotézu,“ upozorňuje Nikolaj Ovčarov. Řecký dějepisec Hérodotos v 5. století před Kristem vypráví o velkém chrámu thráckého boha Dionýsa v Rodopech. Boha původně označovaného Zagreus převzali Řekové.
Hérodotos uvádí, že ve svatyni působila věštkyně, která uměla předpovídat budoucnost tak dobře jako její známá delfská „kolegyně“. Římští autoři Suetonius a Macrobius přinášejí začátkem 2. a na přelomu 4. a 5. století po Kristu ještě mnohem zajímavější fakta. Tvrdí, že svatyni osobně navštívil Alexander Veliký a Gaius Octavius, otec prvního římského imperátora. Popisují chrám přesně tak, jak Perperikon ve skutečnosti vypadal - jako ve skále vytesanou oválnou z vrchu nezakrytou svatyni. Na oltáři se zapalovaly rituální ohně a podle jejich výšky se předpovídala budoucnost. Případná střecha by tedy překážela.
„Kruh se uzavírá. Chrám, který jsem objevil, přesně odpovídá popisům římských autorů. Já a můj tým jsme měli to štěstí, že jsme našli více než sto let hledaný chrám boha Dionýsa,“ říká Nikolaj Ovčarov.
Od pohanů ke křesťanům
Vývoj místa však pokračoval dále. „Máme hodně údajů o Perperikonu z 2. až 5. století po Kristu. Staré pevnostní zdi byly opraveny,“ upozorňuje Ovčarov, který letos s kolegy vykopal sedm metrů římské stěny.
Perperikon však nesloužil jen jako dávné kultovní místo a sídliště. Byl také pevností. „Ve vzdálenosti pouhých tří či čtyř kilometrů jsme našli doly na těžbu zlata, které se využívaly v antice a ve středověku. Důlní dílo bylo tak zachovalé, že jsme bez hloubení a čištění narazili na 540 metrů průchozích chodeb,“ popisuje profesor Ovčarov. Skalní město obehnané vysokou zdí tak sloužilo k ochraně dolů.
Vykopávky také ukazují, že se Perperikon na konci 4. století po Kristu stal místem, odkud se začalo v Rodopech šířit křesťanství. Archeologové tam objevili zbytky zřejmě prvního křesťanského chrámu v Rodopech.
Velké město obezděné mohutnými hradbami. Tak vypadal Perperikon ve středověku. Ve 14. století přicházejí na Balkán osmanští Turci a město dobývají. „V uplynulém a letošním roce jsme zdokumentovali, jak byl Perperikon obléhán a jak se bránil,“ podotýká profesor Ovčarov.
Během zkoumání lokality objevil společně s kolegy tisíce předmětů, které ukazují, jak tehdejší obyvatelé lokality v průběhu šesti tisíc let žili. „Máme desítky celistvých nádob, kultovní plastiky z doby kamenné a kamenno-měděné, více než pět tisíc mincí z antiky a středověku, spoustu šperků ze všech epoch,“ vyjmenovává Nikolaj Ovčarov.
A co považuje za nejzajímavější zjištění? „Po sedmi až osmi letech práce se může konečně říci, jak se lokalita vyvíjela během uplynulých šesti tisíc let. Perperikon je zajímavý především svou celistvostí,“ uzavírá profesor Ovčarov.
***
Skalní svatyně i thrácký palác Uprostřed bulharských hor leží místo, které výrazně zasáhlo do světových dějin. Archeologové vedení Nikolajem Ovčarovem ho považují za slavnou svatyni boha Dionýsa. Mimo to se jim podařilo zrekonstruovat, jak unikátní lokalita „převlékala kabát“ během posledních šesti tisíc let.
Perperikon
1 horní část přístupové cesty 2 vstupní brána 3 nádvoří 4 západní část královské rezidence s monumentálním schodištěm 5 sklepení pod rezidencí 6 severovýchodní komplex 7 východní hrobky 8 původní svatyně 6 s oltářem 9 západní hrobky 10 nádrže na vodu
Cesta napříč staletími V průběhu staletí pahorek Perperikon plnil řadu funkcí a neustále měnil svoji podobu. Před šesti tisíci lety sloužil jako obětní místo, postupně byl přebudován na rezidenci thráckých králů, fungovala na něm i světoznámá věštírna. Na pahorku byl vybudován patrně první křesťanský kostel v Rodopech, ve středověku sloužil Perperikon jako obranná pevnost.
O autorovi| Eva Hníková, redaktorka LN
