Mezinárodní dráha třiačtyřicetiletého Petra Ferance začala v roce 1995, kdy se nečekaně stal šéfem opery Velkého divadla v Moskvě, a od té doby získal řadu zajímavých zahraničních zkušeností. Že ho získal první slovenský orchestr na post šéfa, je velkým příslibem. Z opery je zvyklý na pregnantní a jasně čitelná gesta a už v úvodních Cikkerových Spomienkách hrál orchestr soustředěně, ale i s potřebnou jemnou lyričností.
Dvaadvacetiletý houslista Dalibor Karvay v Čajkovského Houslovém koncertu D-dur zaujal od počátku výrazným a intonačně jistým plným tónem. V prvé větě nevolil efektní rychlá tempa, hrál s pečlivostí, která sluší jeho mládí, zároveň technicky bez zaváhání. Jeho celkově skromné vystupování, velmi vzdálené jakékoli exhibici, působilo neméně sympaticky. Po pauze zařadili slovenští hosté Stravinského Ptáka Ohniváka, kde se orchestr prezentoval nejen v celé škále nástrojových barev, jak je třeba. Bohatá byla i dynamická škála od napjatých pianissim po blyštivá a pregnantní fortissima. Do živé a bezprostřední atmosféry večera v pátek dobře zapadal i brilantní přídavek, předehra k opeře Kníže Igor Alexandra Borodina.
Jak uvedl ředitel Slovenské filharmonie, známý slovenský klavírista Marián Lapšanský, už několik let probíhá určité omlazování orchestru. Dodejme, že orchestr působil mladistvým dojmem, i pokud jde o zápal a nasazení hráčů. A slyšet ho s novým šéfem, který je nejvýraznějším slovenským dirigentem mladé generace, je velmi atraktivní. Postavení orchestrů na Slovensku přitom rozhodně není růžové a všechny se potýkají s podobnými potížemi jako u nás – ale jak je vidět, když se chce, tak to jde. Změny, které jsou patrné od posledního hostování orchestru na Pražském jaru 2006, můžeme dát České filharmonii jen za příklad.
HODNOCENÍ LN ***** Slovenská filharmonie Rudolfinum, Praha, 29. a 30. 11.
