Slováci nechtějí dotovat Řeky
Ato oni můžou?“ podivoval se kolega při čtení zprávy o tom, že slovenský parlament zamítl účast na půjčce eurozóny Řecku. Jak je vidět, můžou, zní empirická odpověď. Teď jde o to, co se stane. Ten problém je nám (naštěstí) cizí – není ani jisté, zda by se u nás vůbec hlasovalo v parlamentu –, ale o to poučnější bude sledovat další slovenský osud.
Se změnou vlády se mění politika, ale neměly by se měnit už učiněné mezinárodní závazky. Ale jsou fiskální problémy členských zemí eurozóny ještě mezinárodní záležitost? K existenci solidarity, jež by přiměla národ s průměrným měsíčním platem 308 eur dotovat národ s minimální mzdou 863 eur, neexistují elementární podmínky. Až do letošního května také všichni žili v tom, že to unijní právo zapovídá. Z hlediska Slováků je nespravedlnost celé operace zjevná. A taky její ekonomická iracionálnost. Řecký dluh, nyní dosahující 110 % HDP, se má stabilizovat během tří let na úrovni 130 až 140 % HDP, přičemž úspory srazí HDP o 10 % – to v případě úspěchu! Z toho se ještě žádná země nevyhrabala. Co bude pak, nikdo neříká.
Slovenská revolta má svůj laciný aspekt: vláda chrání peněženky občanů, plně si vědoma toho, že unie se nezboří, neb jde z jejího pohledu o kapku v moři. Může za to přijít politická pomsta – ale že by byla horší než ta téměř miliarda eur? A pak, schválení finančního „ochranného valu“ eurozóny Slováci podmínili požadavky (zpřísnění hospodaření, zavedení mechanismu státního bankrotu), jež v podstatě kopírují německá přání – třeba se to zlobení Berlínu svým způsobem hodí.
Čtěte „Slovenská rebelie...“ na straně 13
