Někdy se zdá, že Slovensko je jen Robert Fico, Ján Slota a Vladimír Mečiar. Slovenská opozice je hluboko ve stínu, nejvíce je slyšet o Maďarech. Ne proto, že je to opozice, ale protože jsou Maďaři vhodný cíl nacionalistů v čele se Slotou. Přesto však neplatí, že mimo vládní koalici je na Slovensku poušť.
Bývalý premiér Mikuláš Dzurinda sice za tři roky nevymyslel smysluplnou strategii, která by dokázala brutálnímu slovnímu populismu, ale v činech spíše podnikatelskému realismu Roberta Fica konkurovat. Zatím pouze čeká na chyby vládní koalice, kterých sice není málo, korupčních skandálů už má kabinet na krku víc než Dzurinda za osm let vládnutí, ale pořád jich není dost na to, aby se podpora obrátila.
To však neznamená, že by za Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií (SDKÚ) nestála důstojná část voličů. Patnáct procent není moc a na vládnutí zemi to nestačí, ale ve slovenských podmínkách to ani není málo. Něco pravdy je však na tom, že by to po třech letech chtělo změnu, protože vytáhnout to na víc než k dvaceti procentům Dzurinda asi schopen není.
Už od přelomu tisíciletí SDKÚ statuje Křesťanskodemokratické hnutí (KDH). V prvních svobodných volbách v roce 1990 dostalo KDH skoro dvacet procent a jeho šéf disident Ján Čarnogurský se stal po Mečiarovi druhým premiérem vlády federálního polistopadového Slovenska. Poté, co v rámci velké koalice protimečiarovských sil bylo KDH jedním z vítězů voleb, hrozil straně zánik, respektive pohlcení Dzurindou a jeho stranou. Nakonec KDH svoji nezávislost uhájilo a po volbách v roce 2002 získalo pro svého předsedu Pavla Hrušovského post předsedy parlamentu. Přes své sociální kořeny podpořilo KDH rovnou daň, vznik kapitálového penzijního systému a další reformy, jimiž Dzurindova nová vláda změnila Slovensko. Hlasitě se však distancovala od „kupování“ poslanců a korupčních skandálů, jež zakalily obraz koalice.
Ani to však nestačilo k tomu, aby KDH vystoupilo ze stínu SDKÚ a z rozmezí mezi pěti až deseti procenty podpory. Teď dostalo novou šanci. Jejím předsedou se stal bývalý vyjednavač o vstupu do EU a v posledních čtyřech letech eurokomisař Ján Figeľ. Jeden z nejpřemýšlivějších a nejrovnějších lidí, kteří ve slovenské politice jsou. V tom nejlepším slova smyslu katolický intelektuál, kterých Slovensko, kde se 70 % obyvatel hlásí k Vatikánu, kupodivu moc nemá. „Alfou je nekrást a nespolupracovat s těmi, co korumpují,“ řekl po svém sobotním zvolení.
Slovenská opozice změnu dlouho potřebovala. Stejně jako by se potřebovala rozpomenout na rok 1998. Podobně jako tehdy Mečiara, i nyní Fica porazí, jen když se dokáže sjednotit do velké předvolební koalice. Figeľ s Dzurindou řekli, že to zkusí. Pro Slovensko ve Ficově stínu další dobrá zpráva.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
