Jsou to dvě zvláštní čísla. To první říká, že na Slovensku stoupl hrubý domácí produkt v posledním čtvrtletí roku 2007 o čtrnáct procent. To druhé ale uvádí, že v lednu po mnoha měsících, ba dokonce snad i letech opět stoupla na Slovensku nezaměstnanost a přehoupla se opět přes osmiprocentní hranici.
Pokud se však počet lidí bez práce vypočítá podle jednotné metodiky Evropské unie, dostaneme se dokonce k číslu 10,8 procenta. Což je stejně jako v případě hospodářského růstu první místo v Evropě, ale tentokrát na tom nelichotivém konci.
VPolsku nebo v Bulharsku nezaměstnanost rekordně poklesla a tyto země tedy vypadly, pokud jde o počet lidí bez práce, ze seznamu těch nejhorších unijních zemí. Není těžké odhadnout, co je za tím. Dva miliony Poláků, kteří odjeli za prací do Velké Británie, Irska a dalších Evropských zemí, a statisíce Bulharů, kteří obdobně využili šancí, jež jim nabídly dobře se hospodářsky rozvíjející nové členské státy Evropské unie, Česko do toho počítaje.
Ze Slovenska podle odhadů odjelo za prací mezi čtyřmi sty tisíci až půl milionem lidí, velká část ale do Česka a už léta předtím, než tu byla nějaká EU. Na Slovensku, kam přichází jeden investor za druhým a kde zaměstnavatelé marně hledají lidi do nových provozů, dochází k zajímavému fenoménu. „Nejsou lidi“, dokonce se dováží z ciziny a přitom desetina práceschopného obyvatelstva zůstává bez zaměstnání.
Respektive je nezaměstnatelná. Znovu tak vyhřezává na povrch po dlouhá léta neřešený, a dnes proto ani rychle neřešitelný problém slovenské romské menšiny. Žádné statistiky to sice neuvádí, ostatně k Romům se hlásí i na Slovensku jen zlomek romského etnika, ale jsou to Romové, kteří tvoří velkou, možná dokonce hlavní část z asi čtvrt milionu lidí, kteří nemohou najít práci.
Bez kvalifikace, bez vzdělání, bez základních pracovních návyků nejsou slovenští Romové zaměstnatelní, ani kdyby na Slovensku založily své pobočky všechny světové koncerny. Bohatnoucí Slovensko by se už konečně mohlo začít svými Romy seriózně zabývat. A investovat do nich aspoň desetinu toho, co dává třeba na dálnice.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
