Amen – hebrejský kořen ‘-m-n znamená pravý, pevný, nadčasový. Ježíš touto částicí uváděl své výroky. Dnes zakončuje modlitbu a vyjadřuje souhlas věřících.
Apoštol – apostolos je řecky vyslanec. Kromě dvanácti Ježíšových učedníků („Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly.“ L 6,13) jsou za apoštoly označováni i další šiřitelé Ježíšových slov jako Pavel („apoštol národů“) či později Bonifác, apoštol Germánů.
Betlém – judská vesnice u Jeruzaléma (Bet Lechem – Dům chleba), rodiště starozákonního krále Davida i Ježíše Krista. Rčení „mít doma betlém“ znamená „mít mnoho dětí“, v přeneseném významu i „mít nepořádek“.
Císař – dát císaři, co je císařovo (každému, co jeho jest). Farizejové hodlali nachytat Ježíše dotazem, zda mají Židé platit daně Římanům. Ježíš si nechal ukázat minci a zeptal se: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“ (Mt 22,18)
Démon – v Novém zákoně jsou za démony pokládáni padlí andělé. Používá se pro ně též výraz běsi, ďáblové. Ježíš je uměl vymítat.
Evangelium – řecky „dobrá zpráva“, informace o příchodu Spasitele na zem. Ve středověku byli čtyři evangelisté ztotožňováni se zvířaty podle počátků jejich knih: Matouš je označován za „člověka, tvárné zvíře“ (začíná Ježíšovým rodokmenem), Marek za lva (začátek je o Janu Křtiteli na poušti, kde žijí lvi), Lukáš za vola či tele (začíná v Chrámu, místě obětí) a Jan za orla (jeho evangelium se vznáší ve výšinách teologie).
Farizej – farizejové byli puntičkářští obhájci starozákonních mravů. Ježíš jim vyčítal nedostatek lásky a pochopení, oni ho chtěli zničit. Farizej dnes znamená pokrytec.
Golgota – vrch, kde byl ukřižován Ježíš (latinsky Kalvárie); v aramejštině golgota označuje lebku (proto je často na středověkých vyobrazeních ukřižování u paty kříže lebka). Jde o popraviště severozápadně od Jeruzaléma. Dnes je golgota synonymem pro utrpení.
Herodes – judský král, proslul svou krutostí. Když se dozvěděl o narození Ježíše, „krále židovského“, pojal obavy o svůj trůn a nechal zavraždit neviňátka v celé své zemi (bylo jich mezi 10–15 000). Římský císař Augustus prý prohlásil, že by byl raději jeho vepřem než synem.
Chléb – lámání chleba, tedy rozhodující chvíle. Ježíš při poslední večeři se svými učedníky označil Jidáše za zrádce a Petrovi řekl, že ho zapře.
I. N. R. I. – zkratka nápisu, který dal Pilát pověsit na Ježíšův kříž: Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (Ježíš Nazaretský, král židovský).
Jezulátko – synonymum pro roztomilé dítě; jezule naopak pro hlupáka („čumět jak jezule na mostě/z jesliček“).
Kdo se povyšuje... Ježíšova slova přesně znějí (L 14,11): „Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen; a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Dnes se první část výroku používá ve smyslu „pýcha předchází pád“.
Lazar – mrtvý, jehož vzkřísil Ježíš. Vstát jako Lazar se říká o někom, kdo se zázračně uzdravil. Mesiáš – hebrejsky „Pomazaný, Zasvěcený“; původně se tak titulovali velekněží a králové Izraele, v Novém zákoně je za Mesiáše pokládán Ježíš, byť on sám o sobě mluvil jako o „synu člověka“.
Nanebevstoupení (Ježíšovo) – Ježíšovo vystoupení na nebesa je vylíčeno v Mk 16,19 („Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.“) či L 24,51 (... „A když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.“). Od 4. století po Kristu se slaví tento svátek 40 dní po Velikonocích.
Otčenáš – tuto modlitbu učil své žáky Ježíš (Mt 6,9, kratší verze pak v L 11,2). Jde o základní modlitbu křesťanů. V roce 1966 bylo její jednotné znění přijato katolickou, ortodoxní i evangelickou církví.
Pátek třináctého – Ježíš zemřel v pátek třináctého nísanu. I Adam okusil zakázané ovoce třináctý den po svém stvoření. Třináctka je dodnes nešťastným číslem.
Ruce – umýt si ruce (tedy zříci se odpovědnosti). Pilát Pontský pravděpodobně chtěl Ježíše osvobodit, ať už si o něm myslel cokoliv. Nicméně židovští žalobci byli neoblomní. Marnou debatu Pilát zakončil tím, že si umyl ruce před lidmi: „Já nejsem vinen krví tohoto člověka, je to vaše věc.“ (Mt 27,24)
Slovo – slovo Boží se v Ježíši stalo člověkem („A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený syn, plný milosti a pravdy.“ J 1,14). Jde o jeden ze základů křesťanského vyznání víry, Creda.
Šest set šedesát šest – 666 je číslem vyjadřujícím šelmu podle Apokalypsy. „To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka a je to číslo šest set šedesát šest.“ (Zj 13,18)
Tři králové – mudrci z Východu se vedeni betlémskou hvězdou přišli poklonit Jezulátku („Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě...“ Mt 2,1). Svá jména Kašpar, Melichar a Baltazar dostali až v 10. století.
Učedník – v evangeliích jsou to ti, kdo následují Ježíše (L 6,17; 10,1). Učedník dostává své poslání od Ježíše a podává o něm dál svědectví.
Vánoce – Boží hod vánoční, 25. 12., je hlavním dnem vánočních svátků. Přesné datum Ježíšova narození nebylo známo. Nejstarší zmínka o Božím hodu vánočním slaveném 25. 12. pochází z roku 354 po Kristu.
Zvěstování – událost, kdy anděl Gabriel oznamuje Panně Marii, že se stane matkou Mesiáše („Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ L 1,28). Gabrielův pozdrav se stal základem modlitby Ave Maria (Zdrávas). Marie andělovi odpověděla: „Budiž (Fiat).“ Slovo má stejný význam jako amen.
***
Podle Patrika Ouředníka – „Aniž jest co nového pod Sluncem“ (Praha 1994) a „Slovníku křesťanské kultury“ (Praha 1994) sestavila Eva Hlinovská. Nový zákon citován podle českého ekumenického překladu (1993).
