Jednu ze svých pěti zlatých olympijských medailí americký atlet Michael Johnson dobrovolně oželí. Připravil ho o ni totiž jeho kolega Antonio Pettigrew. Povoláním též běžec, jenž však přiznal, že si na cestě k výšinám pomáhal zakázanými látkami. Jenže tenhle Pettigrew utíkal v americké štafetě 4215]400 na olympiádě v Sydney pro zlato. „Tahle medaile nebyla poctivá, není čistá,“ prohlásil Johnson. „Proto ji vrátím. Nechci ji.“ Tak znělo slovo chlapa, v prohnilém sportovním světě hodně vzácné.
Poněkud jinak se prezentovala řecká sprinterka Katerina Thanuová. Pranic jí nevadí, jak se před olympiádou v Aténách měnila před dopingovými komisaři v neviditelnou. Za což vyfasovala dvouletý trest. Ale přesto nesklonila hlavu. Naopak, začala bojovat. Za neobhajitelné. A dokonce vysoudila zlato z MS 2001, kde doběhla druhá za další hříšnicí Jonesovou. Kdopak si asi zaslouží větší úctu? Johnson bez zlata, anebo Thanuová se zlatem...?
