Protože v papírových Lidových novinách už jenom hostuju a chybí mi kontinuita a synchronizace námětů těchto diářů i názorové povahy ostatních článků, dovolím si na dnešní sobotu výjimečně obnovit rubriku Nad dopisy čtenářů a téma „koncert roku“. Oboje je totiž oblíbený a nadčasový (pravdaže i laciný a lehce alibistický) formát a já jsem stejně všechny pozoruhodné projevy tohoto léta (Jackson, Brichta, Landa, Sázavafest) vyplýtvala na rubriku Never more v příštím Reflexu.
„Vadí mi ale její neobjektivita, se kterou se uprostřed července rozplývá nad koncertem roku. To je neuvěřitelná ignorace hudebního dění kolem nás. Vždyť nás ještě čekají např. koncerty Radiohead nebo Tori Amos!“ Reakce patřila vystoupení Morrisseyho v Arše („... bůžek, kterého neopomene zmínit v každém příspěvku“), jedné z nejdůležitějších hudebních událostí roku v České republice. Na tom se snad všichni shodneme, i když „... advokáta v Janě Kačurové ovšem Morrissey nepotřebuje, jeho hudba mluví sama“, jak pokračuje čtenář. S tím například nemůžu souhlasit a argumentem budiž fakt, že Steven Patrick u nás hrál poprvé po více než dvaceti letech své kariéry v klubu pro tisíc lidí.
Je to proto, že koncertem roku bývá jinak pražská zastávka Chinaski na turné s Kollerem nebo velká vánoční show Kabátu. Takže já bych tím advokátem radši zůstala. (Dokonce jsme chtěli přesvědčit grafické oddělení LN, aby nám „dovolilo“ umístit pod recenzi šest hvězdiček z pěti.)
Upřímně: těch koncertů roku bude ještě hodně. Ať se nám to líbí, nebo ne, ten Madonnin zrovna skončil, další bude v pondělí (Faith No More jsou v životní formě), Radiohead budou koncertem roku už jen ze své povahy, a to i kdyby Yorke jen vydal prohlášení, že jeho ekokapela nebude hrát na místě, které vzniklo brutálním vykácením desítek stromů. Koneckonců i ta Tori Amos je kandidátkou, co by ne?
Dobře. Slabší pointu neobjevného textu nechť vyváží skutečnost, že stejně vznikl jenom jako křoví k Morrisseymu. Už jsme o něm nepsali 33 dní.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
