Už jsem pochopila, podle jakého pravidla funguje škola. Na začátku, tedy v prvních letech, podává složité věci co nejjednodušeji, aby je děti pochopily, ke konci procesu pak činí pravý opak, aby se uživilo co nejvíc akademiků. Někteří píší učebnice o kotoulech vpřed, jiní o kotoulech vzad, teď je aktuální věda zvaná „čtenářství“. Nic proti němu, čtení je nejdůležitější dovednost, kterou si člověk ze školy odnáší, a všichni chceme přitáhnout žáky ke knížkám Jen se musím trochu smát, když odborníci pouštějí auditoriu dalších odborníků slajdy se zásadními poučkami typu: „četba fixuje informace a přináší poznatky“. Minulý týden jsem navštívila jednu pedagogickou diskusi na dané téma s tím, že se dozvím něco nového nebo podnětného a hned to napíšu. Byli na ní dobří, ba i věhlasní pedagogové, ale z jejich vystoupení jsem nabyla dojmu, že o moc víc než čtenářské deníky moderní pedagogika na podporu čtenářství zatím nevymyslela. Já si přitom nejsem jistá, jestli právě čtenářské deníky a otázky jako „co tím chtěl autor říci“ nenadělají víc škody než užitku, protože dělají z přirozeného vynucené.
Japonci zpracovali Marxův kapitál jako komiks. Prý je to šlágr, teď se uvažuje, že by se z toho udělal i muzikál. Možná jde o docela dobrou cestu, jak lidem přiblížit jinak málo atraktivní díla.
Pokračování na straně VIII
Složité jednoduše a naopak
Dokončení ze strany I
Obrázky a melodie si většina lidí totiž pamatuje. Dobré jsou ale i rýmovačky (čtrnáctsetdevět - Kutnohorský dekret), jakož i story. Mne na Karlu Marxovi nejvíc zaujalo, jak mu šli na nervy jeho příbuzní. Nikoliv však proto, že byli majetní, a tudíž vykořisťovatelé, ale že se dožívali vysokého věku. Filozof totiž netrpělivě čekal na dědictví, aby měl z čeho žít a živit rodinu.
Patnáctiletá školačka z Velkého Meziříčí si pořídila svůj vlastní pornosnímek a poslala jej elektronickou poštou spolužákovi, aby demonstrovala, co nabízí v případě, že si vybere právě ji. Fotografie se však dostala i k dalším žákům a též pedagogům základní školy. To za mého mládí nebývalo. Spolužák Mrožek přinesl do školy jen pornografické fotografie své matky pořízené otcem. I ty však vzbudily pozornost. Hlavně proto, že maminka byla na škole tak zvanou skupinovou vedoucí, tedy placenou funkcionářkou místní pionýrské organizace. Britští rodiče si podle zprávy BBC dělají starosti o své dcery, které si kladou někdy až přílišné vzdělávací laťky. Jako by předpokládaly, že musejí být lepší než kluci, aby je rodiče a svět uznávali. Odborníci upozorňují, že takový maximalismus může vést k neurotickým poruchám. Což mi připomíná, že zrovna čtu knížku o zakladateli moderní psychoanalýzy Sigmundu Freudovi, který považoval za neurotickou poruchu u žen i zánět slepého střeva. Mimochodem ač vědec, nepovažoval ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století za vhodné dopřávat ženám vyššího vzdělávání. Dokonce prý ženy zpočátku vykazoval i ze svých přednášek. Přitom je víc než pravděpodobné, že neurotické poruchy mohly u inteligentních dívek pramenit právě z nedostatku duchovních podnětů a pocitu zbytečnosti. Háčkování totiž každé nestačí.
Deník Právo se pozastavil nad tím, že Ústav pro informace ve vzdělávání sbírá citlivé údaje o žácích, jako například kdy se narodili, jakého jsou pohlaví a tak podobně. Úřadu pro ochranu údajů se to prý nelíbí. Mně se zase nelíbí, když nemůžu sehnat přehledné informace, které by mě, a věřím že i veřejnost, zajímaly, a to právě proto, že statistici jsou omezeni zákonem. Tak nevím: Nepřeháníme to s utajováním těch rodných čísel? Třeba to moje už stejně mají na vrátnicích spousty úřadů.
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
