Z hlediska teorie světla je sluneční záření tok částic (fotonů), z hlediska vlnového pojetí to jsou elektromagnetické vlny vyzařované termojadernými procesy na Slunci, které vnikají do zemské atmosféry. Nejvíce si užívá jižní Morava Spektrum elektromagnetického záření se obvykle dělí na ultrafialovou, viditelnou a infračervenou část. Při průchodu atmosférou se sluneční záření pohlcuje, odráží a rozptyluje. Na zemský povrch proto dopadá jako přímé (paprsky ze slunečního kotouče) a rozptýlené (paprsky z ostatních částí oblohy). Součet obou složek se nazývá globální záření. Část je ho pohlcena zemským povrchem a zbytek se vrací zpět do atmosféry jako odražené záření.
Vlivem měnící se polohy Slunce na obloze má intenzita všech složek slunečního záření v daném místě výrazný denní a roční chod. Ten je také značně ovlivněn aktuálním stavem atmosféry – především množstvím oblačnosti a koncentrací pevných částic (aerosolů).
Zatímco za jasného dne je přímé sluneční záření zhruba pětinásobně větší než rozptýlené záření oblohy, za průměrného oblačného dne jsou oba radiační toky zhruba stejné. Z toho vyplývá, že nejvíce slunečního záření dopadá v celoročních úhrnech v subtropických pouštních a vysokohorských oblastech.
Na území naší republiky se roční sumy globálního záření v přepočtu na jednotku vodorovné plochy pohybují v rozmezí 3000 až 4700 megajoulů na metr čtvereční. Během roku dopadá nejvíce slunečního záření v červnu. V nížinách je to 580 MJ/m2, v horských oblastech pět set dvacet.
Nejmenší měsíční sumy globálního záření má prosinec. V nížinách 50 MJ/m2, na horách ale až 100 MJ/m2.
Z regionálního hlediska si sluníčka nejvíce užívá jižní Morava, nejméně pak severozápadní Čechy. Rozdíl ale není velký, přibližně 15 až 20 procent. Za jasných až polojasných letních dnů může okamžitá intenzita globálního záření v poledních hodinách na našem území překročit i 1000 Wattů na metr čtvereční a v nízkých zeměpisných šířkách dokonce až 1500 W/m2 (když je Slunce nezastíněné a při bočním odrazu na oblačnosti).
Možná přibude slunných dnů Z uvedených hodnot je zřejmé, že i ve středoevropských podmínkách představuje sluneční záření poměrně vydatný, ale časově velmi proměnlivý zdroj energie. V letních slunných dnech je dokonce srovnatelný s podstatně jižnějšími regiony. To už určitě zjistila i většina českých turistů, kteří navštívili známá letoviska například ve středomoří nebo i blíže k rovníku.
Z dlouhodobých měření prováděných Českým hydrometeorologickým ústavem vyplývá, že po přechodném snížení v 70. letech se vlivem úbytku oblačnosti celoroční úhrny globálního záření na území Česka v posledních 20 letech postupně zvyšují.
Rekord drží rok 2003, tehdy jsme se ohřáli zatím nejvíce za posledních 50 let. Pokud bude tento trend pokračovat, můžeme se sice těšit na více slunných dnů o dovolených a na dobré úrody vína, ale našim vodohospodářům to asi mnoho radosti nepřinese.
