* LN Jak nejčastěji lidé umírali?
V prvních dnech šlo nejčastěji o střelná zranění. K zasažení docházelo nejen při přímé střelbě proti lidem, ale také odraženými střelami či střepinami při palbě na vozidla a budovy. Jen do 17. prosince 1968 stříleli okupační vojáci podle statistik Veřejné bezpečnosti na československé občany v 261 případech. V dalších dnech a měsících zahynulo nejvíce lidí při dopravních nehodách, které většinou zavinili vojáci. Tragická nehoda se stala třeba dopoledne 12. října 1968, kdy Jaromír a Naděžda Chlupovi vyrazili se svými třemi dětmi z Hradce Králové k příbuzným do Velké Roudky. Na rovném úseku silnice mezi Svitavami a Litomyšlí je v protisměru míjela tři sovětská nákladní auta. Jeden vůz náhle z nikdy nevysvětlených příčin dostal smyk a otočil se tak, že zablokoval silnici, srazil auto Chlupových do příkopu a převrátil se na ně. Jaromír a Naděžda zahynuli na místě, o dva dny později v nemocnici zemřel jejich syn Miroslav. Desetiletá Naděžda a pětiletý Karel zůstali v nemocnici až do konce roku.
* LN Původně se uvádělo, že mrtvých bylo jen 94. Z vaší knihy ale plyne, že okupační vojska měla na svědomí celkem 108 obětí. Jak lze tento nárůst vysvětlit?
Až dosud byla východiskem hlavně přehledová hlášení bezpečnostních orgánů. Poslední z hlášení, sestavené na základě údajů poskytnutých VB a orgány prokuratury, je datováno k 17. prosinci 1968. Toto hlášení udává 94 mrtvých. Srovnáním těchto údajů s dalšími prameny - přehledy zpracovanými pro nejvyšší stranické a státní orgány, články, matričními záznamy, materiály z archivu ministerstva obrany - jsme zjistili řadu nesrovnalostí hlavně u dopravních nehod. Tato disproporce vznikla zřejmě tím, že řada lidí podlehla zraněním až v nemocnici, což se ve statistikách neodrazilo.
* LN Jak důkladně byly nehody před rokem 1989 vyšetřovány?
Veřejná bezpečnost a orgány prokuratury se zpočátku snažily trestné činy okupačních vojáků vyšetřovat. Sověti ale velmi často nespolupracovali. Arogantně přebírali vyšetřování a odmítali poskytnout informace. Ve většině případů vyšetřování končilo konstatováním, že pachatel nebyl odhalen. Když se výjimečně podařilo zjistit provinilce, okupanti pachatele urychleně převáželi mimo naše území, kde je soudili. Rozsudky dostávala československá strana pouze na vědomí. Zatím se podařilo dohledat doklady jen ke čtyřem případům, kdy došlo k potrestání pachatelů vražd nebo usmrcení československých občanů. Rozsudky vynesené sovětskými soudy se pohybovaly v rozmezí tří až čtyř let, což je i případ viníka, který zavinil nehodu Chlupových.
* LN Kolik lidí měly „spřátelené armády“ na svědomí celkem?
Po roce 1968 umírali lidé hlavně při dopravních nehodách nebo se stávali oběťmi deliktů dezertérů. Zatím lze jen odhadnout, že počet československých občanů usmrcených do roku 1991 se pohybuje kolem dvou set osob. V následujících letech chceme pátrání rozšířit až po odchod vojsk v roce 1991.
* LN Kolik zemřelo okupantů?
K dispozici jsou jen dílčí údaje československé provenience, které nemusí být přesné. Jen v Severočeském kraji za první týden okupace zemřelo 18 sovětských vojáků. Nejčastější příčinou byly dopravní nehody, sebevraždy a neopatrné zacházení se zbraní. Bulharský dezertér Nikolaj Cvetkov se stal jedinou obětí vraždy z řad okupačních vojáků, kterou měli na svědomí českoslovenští občané. Vrahy Veřejná bezpečnost zadržela. Lze předpokládat, že počet okupačních vojáků, kteří od 21. srpna do konce roku 1968 zemřeli na našem území, byl vyšší než počet československých občanů usmrcených vojáky. Šlo zřejmě o zhruba 200 lidí.
* LN Jak dlouho kniha vznikala?
Kniha je výsledkem práce čtyř autorů a pracovali jsme na ní asi osm měsíců. Vycházeli jsme z archiválií, studií po roce 1989 a ze svědectví pamětníků, hlavně pozůstalých.
