Za krále Heroda se právní systém naštěstí nezabýval otázkou, zda smí dítě přijít na svět jen tak, nebo pouze za státního dozoru v nemocnici. Jaké štěstí, že se Jezulátko narodilo mezi dobytkem za časů krvavého tyrana. Stát se to letos v demokratickém Maďarsku, mohla by hvězda zavést pastýře i tři krále rovnou do vězení. V maďarské státní věznici by si poseděli nějaký ten měsíc a mezitím by byli zbaveni oprávnění vykonávat své povolání. To proto, že neváhali podat Ježíškově matce pomocnou ruku při porodu.
Není to nadsázka. Stejného zacházení se právě teď dostává za obdobnou věc lékařce Ágnes Gerébová. Ta je už od 5. října zadržována za mřížemi. K soudu ji vodí v okovech, jako by šlo o několikanásobného nebezpečného vraha. V noci ji budí k opakovaným kontrolám, ba dokonce se několikrát musela podrobit ponižujícímu vysvléknutí do naha a prohlídce všech tělesných otvorů, jako by byla pašerákem drog.
Jak se něco takového lékařce a velmi populární porodnici může stát?
Zavřít a svléknout Letos v září provedla Ágnes Gerébová neočekávaný porod. Když si k ní do ordinace přišla jedna z těhotných klientek pro výsledky vyšetření, začala tato znenadání spontánně rodit. Kvůli náhlým komplikacím se dítě dostalo do ohrožení života, lékařka tedy neprodleně zavolala záchranku, díky jejíž pomoci matka i dítě přežili.
Na návrh vrchního soudu ale policie Ágnes Gerébovou zadržela, obvinila ji z pracovní nedbalosti, která mohla přivodit smrt – a uvalila na ni předběžnou vazbu. Neobvykle přísný postup vysvětlila tím, že „by obviněná mohla opakovat trestnou činnost a ovlivňovat svědky“.
Marně lékařčin advokát argumentoval, že jeho klientce nezbývalo nic jiného než pomoci matce, která se dostala do úzkých. Nadarmo připomínal, že splnila všechny své povinnosti a přivolala záchranku. Soud trval na tom, že lékařka byla již vícekrát v minulosti zbavena oprávnění vykonávat porodní praxi, a proto je tvrdost na místě.
Takový postup ale nápadně kontrastuje s případem, který nedávno zveřejnil maďarský rozhlas. Ten právě v souvislosti s uvězněním lékařky odvysílal reportáž o muži z Budapešti, u jehož dveří před několika týdny nečekaně zazvonila žena s porodními bolestmi. Překvapený soused uložil ženu na kuchyňský stůl a zavolal záchranku, podle jejíchž telefonických pokynů pak pomohl porod úspěšně zvládnout. Na rozdíl od Ágnes Gerébové samozřejmě beztrestně a s jistou gloriolou hrdiny...
Faktem ovšem je, že Ágnes Gerébová byla v roce 2007 odsouzena k tříletému zákazu porodnické činnosti, protože při domácích porodech, které vedla, se několik dětí dostalo do ohrožení života. V jednom případě pak novorozenec dokonce zemřel. Sluší se však dodat, že bezprostřední souvislost mezi způsobem vedení porodu a smrtí dítěte nebyla zcela jednoznačně prokázána. A faktem také je, že platné maďarské právo skutečně sankcionalizuje porodní asistentky a lékaře, kteří by chtěli pomáhat při domácích porodech. Budapešť už za takový přístup ale kritizoval i Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku. Učinil tak poté, co se na něj loni obrátila jedna z maďarských rodiček, pobouřená tím, že jí ani jeden z oslovených lékařů a asistentů nebyl ochoten pomoci s domácím porodem právě kvůli obavám ze sankcí.
Sto panonských žen Třebaže případ Ágnes Gerébové vyvolal v Maďarsku mimořádnou pozornost – a domácí porody jsou v zemi už léta předmětem mnoha právních sporů – nejde o nijak rozšířenou záležitost. Od roku 1989 tímto způsobem přišlo na svět kolem tří a půl tisíce dětí a v současnosti podle dostupných čísel plánuje porod doma asi sto žen.
Čas od času v této souvislosti sice někteří z lékařů varovně připomínají holandské studie a statistiky, podle nichž tamní vysoká dětská úmrtnost souvisí s velkou oblibou domácích porodů, tohle téma však v maďarské veřejné debatě rezonuje především z jiných, podstatně „zajímavějších“ důvodů. Pro jejich přesné pochopení je ale třeba vrátit se o několik let nazpět.
Poděkování vložte do obálky Konkrétně na sklonek roku 2004, kdy celonárodní referendum zastavilo plány na reformu zdravotnictví, zkomplikovalo fungování soukromých ordinací a nemocnic a stvrdilo zvláštní postavení lékařů v Maďarsku. Povinné zdravotní pojištění se od té doby v zemi nevztahuje na žádné soukromé praxe. Kartička monopolní zdravotní pojišťovny je platná jen ve státních zdravotnických zařízeních a veškerou další péči si pacienti musejí hradit plně hradí ze svého, bez ohledu na povinné platby do společné kasy.
Lékaři odkázaní povětšinou na státní plat proto pokračují ve starých kolejích položených ještě za časů kádárovského gulášového socialismu, totiž v přijímání „děkovného“, nezdaněných peněz, které jim pacienti dávají v obálkách z přesvědčení, že jinak nebudou řádně ošetřeni.
Maďarští lékaři považují ve své většině za správné, že jim je takto kompenzována nízká mzda, která neodpovídá náročnosti jejich povolání. Pacienti zase doufají a věří, že peníze budou lékaře motivovat k větší pozornosti vůči nim.
V gynekologii a porodnictví je tento systém zcela zavedený a osobně neznám maminku, která by jej v zájmu zdraví svého dítěte nerespektovala: těhotná žena se zaregistruje u svého spádového gynekologa, který ji většinou nasměruje do své soukromé ordinace. V té se za každé vyšetření samozřejmě platí. Ta obzvláště nákladná – k nimž je zapotřebí drahých přístrojů – ovšem příslušný lékař provádí na svém státním pracovišti...
Za porod, který probíhá v nemocnici, se pak platí rovněž. Výše částky přitom závisí na oblibě a postavení lékaře. Je to částka „tržně“ určená podle vnitřní lékařské hierarchie – každý má svou taxu – často dokonce „lidumilně“ upravenou v závislosti na příjmu nastávajících rodičů.
K těhotenskému folkloru tedy v panonské nížině patří nejen disputace o výbavě pro miminko a výběru jména, ale i debata o tom, „u kterého lékaře je nejlepší čekat“ a „komu se má kolik do obálky strčit, aby byl spokojen“.
O písku a soukolí Nejde přitom o žádné drobné. Ekonomický týdeník HVG před časem uveřejnil článek, podle kterého průměrná cena porodního děkovného dosahuje zhruba 400 eur. K tomu musí navíc těhotná žena zaplatit za každou pravidelnou kontrolu nebo ultrazvukové vyšetření dalších 40 eur.
Pikantní na tom je, že nejoblíbenější lékaři jsou často stále v kole, přes veškeré úsilí a napěchované obálky se tedy poměrně často stává, že u porodu nakonec vybraný a předplacený doktor není. Děkovné ale přijímá obvykle i tak – za celkovou péči a starost.
Za těchto pro gynekology celkem příznivě nastavených podmínek, se pak přirozeně nehodí, aby v zemi působil člověk odhodlaný s pervertovaným systémem stůj co stůj něco udělat. Právě o to se Ágnes Gerébová už drahný čas vytrvale snažila. Není proto divu, že se najdou lidé, kteří mají pocit, že jejím největším proviněním bylo právě tohle úsilí.
Rodit u Ági Gerébové Profesní kariéru započala dnes osmapadesátiletá lékařka v 80. letech v jihomaďarskému Szegedu, odkud pocházela a kde studovala. Její otec György Geréb byl profesorem psychologie a jako překladatel děl Jana Ámose Komenského byl známý i v Česku.
Jeho dcera byla již jako začínající gynekoložka výraznou osobností tehdejší aktivizované a dynamické intelektuální subkultury. Patřila tehdy mezi to málo žen, které se v gynekologii pohybovaly, a i proto byla u mladých oblíbená. Patřila navíc k odvážným lidem, kteří se snažili uvést v Maďarsku do života nové západní trendy.
Po rozpadu sovětského bloku pak navázala na svou dlouholetou práci a v Budapešti si v devadesátých letech otevřela úspěšnou gynekologickou praxi – v mladších elitních rodinách tou dobou patřilo k dobrému tónu „rodit u Ági Gerébové“ a děti mnohých nyní vládnoucích představitelů Fideszu přišly na svět za její pomoci.
Povzbuzena úspěchy a oblibou tak energická lékařka otevřeně vyhlásila boj technokracii v lékařství, která slibuje „jistotu”, a postavila proti ní etiku a přirozenost. Dostala se tak do konfliktu nejen s profesními zájmy domácí lékařské komory a gynekologů ve státních službách, ale i s právním systémem a právníky, kteří mají s lékaři v Maďarsku tradičně dobré, dlouhé roky utužované stavovské vztahy.
Odpůrci Ágnes Gerébové namítají, že v zemi přece existuje dost soukromých porodnických klinik, které zaručují svým klientům pohodlí i individuální přístup, a není proto třeba zbytečně riskovat domácími porody. Jaksi už ovšem zapomínají dodat, že péče na takové klinice přijde zákazníka zhruba na čtyři tisíce eur.
A pak je tu ještě jedna věc: problémem státních nemocnic není v očích „rebelky“ jen nedostatek pohodlí nebo soukromí pro rodičku a její rodinu. Za ještě závažnější považuje urychlování porodů, které podle jejího soudu není vždy prováděno v zájmu dítěte či rodičky. Opírá se přitom i o čísla, podle nichž dochází v Maďarsku k těžko vysvětlitelnému a evropsky nadprůměrně vysokému počtu porodů císařským řezem: na svět tímto způsobem přijde skoro třetina malých Maďarů.
Za částečný úspěch momentálně vězněné lékařky lze snad považovat fakt, že vládní úřad pro zdravotnictví se nyní pokouší dosáhnout jistého kompromisu: slibuje navrhnout opatření, která napříště zajistí v porodnicích matkám lepší a důstojnější podmínky. Konkrétní obrysy však zatím slib nemá. A samozřejmě také neřeší klíčovou otázku, co si počít se stávající kriminalizací domácích porodů, proti níž už se vyslovil i zmiňovaný štrasburský soud, když ji označil za porušování práva na osobní život.
Až půjdeš z půlnoční Když si toto pondělí Ágnes Gerébová v cele připomínala osmapadesáté narozeniny, přišly jí pod okna věznice vyjádřit solidaritu stovky lidí. Svérázný dárek ale dostala i od státní prokuratury, která právě 20. prosince požádala o její přesun do domácího vězení.
Blíží se Vánoce a doma i v zahraničí sílí hlasy, které se dožadují propuštění zjevně šikanované porodnice. Spolu s nimi ovšem sílí i otázka, jak by dopadl člověk, který by se třeba zítra cestou z půlnoční odvážil v Maďarsku pomoci matce právě rodící bez státního dohledu.
***
Skoro třetina Maďarů dnes přichází na svět císařským řezem. Jak si vysvětlit tohle téměř neuvěřitelné číslo, které výrazně převyšuje celoevropský průměr?
K těhotenskému folkloru v panonské nížině patří nejen disputace o jménech a miminkovské výbavě, ale i debata o tom, komu je třeba kolik „strčit“, aby porod dobře dopadl.
O autorovi| ATTILA PATÓ, Autor je maďarský publicista. Přednáší filosofii na Univerzitě Pardubice a na pražské University of New York. učitel a publicista
