Hledání ztracené Aničky Janatkové mimoděk připomene pátrání po čtyřleté Madeleine McCannové, která byla unesena před dvěma lety v Portugalsku. Dítě nebylo nikdy nalezeno. Její rodiče ostře kritizují portugalskou policii a její přístup k celému případu. Portugalsko má hranice se Španělskem a přes moře s Marokem. Policie neohlídala hranice a dítě bylo patrně uneseno do ciziny.
Mohla být i česká Anička převezena nehlídaným přechodem do některého z našich čtyř sousedních států?
Únosce by to mohl během dvou tří hodin, než se zburcovala policie, klidně stihnout. Zadruhé: v souvislosti se ztracenou Maddy se vedla – a stále se vede – dlouhá debata, zda policejní embargo na informace pro veřejnost, „aby se nemařilo vyšetřování“ či „aby únosce nebyl informován“, je správné v případě únosu dítěte. Severské státy prý mají daleko lepší zkušenosti právě s opačným přístupem. Informování přes média co nejširší veřejnosti o všem, co by pomohlo dítě najít, ve smyslu „víc očí víc vidí“ se jim vyplácí.
Kdyby lidé věděli podrobně co měla Anička na sobě, co na ní bylo zvláštního (Maddy měla skvrnku v oku), co hledat, na co se dívat, mohlo by to naopak policii pomoci a únosce, pokud je ještě v této zemi, by měl situaci mnohem těžší.
V Británii po kritice portugalské policejní neschopnosti se rozhodli uplatňovat skandinávskou metodu a šířit informace o unesených dětech okamžitě mezi širokou veřejnost.
***
Informování co nejširší veřejnosti přes média o všem, co by pomohlo dítě najít, ve smyslu „víc očí víc vidí“ se severským státům vyplácí
O autorovi| Jarka Stuchlíková, publicistka, překladatelka
